6 C 148/2022-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 46 264 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 438,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 703,65 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,25% z částky 46 264 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a s úrokem 22,68% ročně z částky 46 264 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, kterou uzavřel se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba]. Právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 54 976 Kč s úrokovou sazbou ve výši 22,68% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč, a to vše v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 3. 2023. Žalovaný nerespektoval dohodnuté splátky, došlo k zesplatnění. Ke dni postoupení 7. 1. 2022 pohledávka činila celkem 66 414 Kč z toho dlužná jistina 46 264 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy splatný ke dni zesplatnění dluhu ve výši 14 520 Kč a dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 3 500 Kč, kdy žalobce po žalovaném požaduje pouze uhrazení nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím, jak bylo specifikováno v podané žalobě. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek, žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil. 3. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl pro nepřiměřeně vysoké poplatky a ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu bylo jednání bez jeho osobní účasti. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 5. Soud z provedených důkazů, a to z karty zákazníka, smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] včetně smluvních podmínek, postupní smlouvy včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, z předžalobní výzvy včetně podacího lístku, výpisu z rejstříku zjistil následující skutkový stav věci. Dne 12. 3. 2020 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 54 976 Kč s úrokovou sazbou ve výši 22,68% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč, a to vše v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 3. 2023. Dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno, a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný uhradil na pohledávku částku ve výši 20 496 Kč. Žalobce po žalovaném požaduje pouze uhrazení nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky. 6. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 2390, § 2392, § 2991, § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. 7. Dále podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Ve smyslu citované právní úpravy a zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, když vycházel pouze z tvrzení a informací, která mu podal žalovaný a které byly zaznamenány do karty žalovaného a jiná šetření neprováděl (z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný žije v nájmu a že má příjem ve výši 15 500 Kč měsíčně, jeho výdaje jsou ve výši 10 710 Kč měsíčně a zbývá mu tak částka ve výši 4 790 Kč, žádné dokumenty k ověření finanční situace žalovaného v této kartě nejsou uvedeny). Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru Krajského soudu v Praze, v jeho rozhodnutí [číslo jednací] je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. [ústavní nález]. 10. Soud proto nárok žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena, posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 50 000 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 20 496 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 29 504 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 11. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků či smluvního úroku /výrok II./. 12. Podle § 142 ost. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl každý z účastníků úspěch zhruba v jedné polovině, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.