6 C 182/2020 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] se [právnická osoba] Původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru dne [datum], na základě této žalovaná vyčerpala částku [částka], dále měla zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatný dne [datum], žalovaná až dosud ničeho nezaplatila. Žalobce požaduje z dlužné částky rovněž zákonný úrok z prodlení, v průběhu řízení doplnil, že částka [částka] je poplatkem za poskytnutí úvěru. 2. Žalovaná s žalobou souhlasila, požádala o zaplacení ve splátkách po [částka] s tím, že má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem ve věku [anonymizováno] a [anonymizováno] let, z důvodu covidové situace dosahuje sníženého příjmu ve výši do [částka], z příjmu jsou jí prováděny exekuční srážky z mnoha jiných dluhů a půjček ve výši kolem [částka] měsíčně. 3. Z předložených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě této obdržela úvěr ve výši [částka], byla sjednána úroková sazba [anonymizováno] ročně, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka] se splatností do [datum]. Pohledávka byla postupní smlouvou z [datum] postoupena na žalobce, postoupení bylo žalované oznámeno, přičemž žalovaná až dosud ničeho věřiteli nezaplatila, před podáním žaloby byla k plnění vyzvána. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru včetně historie transakcí, z postupní smlouvy včetně seznamu a oznámení o postoupení pohledávky, s výzvou k plnění. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Právní předchůdce žalobce totiž nezkoumal řádně úvěruschopnost žalované, k jejím majetkovým poměrům včetně příjmu, jakož ale i k výdajům nepožadoval žádné doklady, tudíž nemohl řádně úvěruschopnost žalované posoudit, a z důvodu porušení této zákonné povinnosti je proto předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná dle § 588 občanského zákoníku. Za této situace soud přiznal žalobci, na kterého byla pohledávka postoupena toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, a to ve výši [částka], které žalovaná fakticky přijala, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, s ohledem na výši příjmů a dluhů žalované, jakož i dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, soud žalované umožnil dluh zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, tedy dle názoru soudu ve lhůtě přiměřené i ve vztahu k zájmům žalobce. 7. Na druhé straně soud žalobu ohledně zaplacení dalších částek zamítl, neboť nárok na zaplacení blíže nespecifikovaného poplatku z důvodu absolutně neplatné smlouvy, není důvodný, rovněž není důvodné přiznat žalobci ani zákonný úrok z prodlení z této částky, neboť neplatně ujednaným nárokem nemůže být žalovaná rovněž v prodlení (výrok II.). 8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť účastníci měli úspěch zhruba ve výši každý v jedné polovině, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.