7 C 139/2021-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 22 215 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným byla dne 6. 6. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny ve výši 15 000 Kč zaplatit také částku ve výši 12 900 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za správu úvěru, poplatku za hotovostní inkaso splátek (dále jen„ poplatek“). Žalovaný se tak zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem částku 27 900 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992,86 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil splátky úvěru řádně a včas. Na předmětný závazek žalovaný uhradil částku v celkové výši 8 050 Kč, což odpovídá čtyřem řádně uhrazeným splátkám. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. do 6. 8. 2019 řádně nesplatil. Žalobkyně požaduje uhrazení jistiny ve výši 15 000 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 500 Kč, nesplaceného poplatku za správu úvěru ve výši 1 200 Kč, nesplaceného poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 976,71 Kč za období od 7. 8. 2019 do 30. 11. 2020, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla jistina ve výši 15 000 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 768 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 215 Kč. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, tvořená divizí spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost [právnická osoba] Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 2. 6. 2021 k úhradě dlužných částek. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl pro nepřiměřeně vysoké poplatky a v daném případě soud o věci rozhodl za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř. a veřejně vyhlásil toliko rozsudek. 3. Na základě předložených listin dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě, které poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se jistinu společně s částkou ve výši 12 900 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za správu úvěru, poplatku za hotovostní inkaso splátek (dále jen„ poplatek“), zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách po 1 992,86 Kč, nejpozději do 6. 8. 2019. Na předmětný závazek žalovaný uhradil částku v celkové výši 8 050 Kč, což odpovídá čtyřem řádně uhrazeným splátkám. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky, tj. do 6. 8. 2019 řádně nesplatil. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu původního věřitele, tvořená divizí spotřebitelských úvěrů, převedena na společnost [právnická osoba] Z přechodného věřitele byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván i právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 2. 6. 2021, který se dostal do dispoziční sféry žalovaného. Soud vycházel ze smlouvy o úvěru, z předpisu splátek, z žádosti o úvěr, z formuláře o standardních informacích o spotřebitelském úvěru, z výpisu z obchodního rejstříku spol. [právnická osoba], dokladu o koupi části závodu, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení a z předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu. 4. Spor mezi účastníky řízení posoudil soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle právní úpravy účinné v době vzniku závazkového vztahu. Pokud jde tedy o předmětnou smlouvu o úvěru, postupoval soud podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1813 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 11. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po provedeném dokazování je možné dle soudu shrnout, že žalobkyně prokázala platné postoupení pohledávky za žalovaným od předchůdce žalobkyně a uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným, na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 200 Kč, jehož výši považuje soud za zcela souladnou s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Stejně tak i ujednání o smluvní ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny, požadované žalobkyní ode dne prodlení (tj. od 7. 8. 2019) do 30. 11. 2020, v důsledku prodlení žalovaného v kapitalizované výši 7 215, je dle soudu možné považovat za ujednání nepříčí se dobrým mravům, mající oporou v platných právních předpisech. Stejně tak i účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč, když tuto výši soud považuje za přiměřenou. Až potud soud přiznal uplatněnému nároku právní ochrany. 13. Ujednání o poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek, soud posoudil jako neplatné, a tedy nedůvodně uplatněné, kdy má soud za to, že žalobkyně, respektive její právní předchůdce, fakticky těmito poplatky skrytě a nepřiměřeně navýšil smluvené úroky. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání o poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek jednoznačně jako ujednání v rozporu s dobrými mravy, a jsou tedy absolutně neplatná podle ustanovení § 547 a § 580 odst. 1 občanského zákoníku. To však neznamená, že smlouva o úvěru je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek lze v souladu s § 576 občanského zákoníku oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí [název soudu] z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], případně na rozhodnutí téhož soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 14. Platby v celkové částce 8 050 Kč, které žalovaný v rámci splátek uhradil, soud započetl nejprve na příslušenství dluhu, tedy na úrok ve výši 4 200 Kč a ve zbývající výši 3 850 Kč na jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 11 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 150 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení (15 000 + 4 200 – 8 050), a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na nepřiznání poplatku za uzavření smlouvy, poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek, a tedy k jinému způsobu započítání plateb žalovaného nepropočítával soud výši úroku z prodlení, ale tyto přiznal od prodlení žalovaného, tedy od 22. 12. 2020. Dále soud uložil žalovanému uhradit kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 976,71, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 768 Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 7 215 Kč Lhůtu