7 C 186/2020-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen,,předchůdce žalobkyně“), s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný čerpal úvěr ve výši 4 500 Kč a měl navíc zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 806,90 Kč nejpozději do 13. 2. 2019. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru, na základě této čerpal úvěr ve výši 4 500 Kč, který se zavázal zaplatit a vrátit do 13. 2. 2019 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 806,90 Kč. Následně předchůdce žalobkyně postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení (důkaz: smlouva o úvěru, přehled platby – historie transakcí, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, výzva k plnění včetně poštovního podacího lístku). 5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“). 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 věta prvá občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o úvěru ze dne [datum] ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč, kdy finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 806,90 Kč. Soud posuzoval přiměřenost ujednaných podmínek a dospěl k následujícímu závěru. Pokud jde o ujednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 806,90 Kč, tedy ve výši 106,82 % z jistiny, soud jej posoudil jako nepřiměřeně vysoký ve vztahu k jistině, když je mnohonásobně vyšší než je obvyklé a znamená k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (v souladu s § 1813 o. z.). Ze všech těchto důvodů má soud za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru jsou pro žalovaného hrubě nevýhodná a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. To však neznamená, že smlouva o úvěru je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru lze v souladu s § 576 občanského zákoníku oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 23. 3. 2017 sp. zn. 19 Co 73/2017, případně na rozhodnutí téhož soudu z 31. 5. 2017 sp. zn. 30 Co 176/2017. 15. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť pouze z části, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována, protože jí žalovaný dosud dlužnou částku ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím neuhradil, ten pak je jako dlužník žalobkyně pasivně věcně legitimován. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení podle § 1968 věty první, § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídá příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal okolnosti, pro které by měl v tomto konkrétním případě určit lhůtu k plnění delší ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., nebo stanovit, že peněžité plnění může být ve splátkách, protože žalovaný na svoji obranu nic netvrdil. V rozdílu pak byla podaná žaloba do částky 4 806,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 806,90 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení zamítnuta z důvodu rozporu s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku. 16. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní.