9 C 14/2021-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku v celkové výši 23 150 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen jako„ předchůdce žalobce“), uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této poskytl předchůdce žalobce žalované hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč. Celkové náklady úvěru byly sjednány částkou 8 600 Kč a tyto představují úrok ve výši 28 % z jistiny odpovídající tedy částce 2 800 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a administrativního poplatku ve výši 400 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Žalovaná měla úvěr zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, dostala se však do prodlení dne 3. 9. 2019. Podle transakční historie žalovaná celkově uhradila administrativní poplatek ve výši 400 Kč a dále dne [datum] částku ve výši 1 300 Kč. Celkově tak žalovaná uhradila na předmětnou pohledávku částku ve výši 2 700 Kč. S ohledem na prodlení žalované požaduje žalobce i smluvní pokutu ve výši 6 250 Kč. 2. Vyjádření žalované k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě této obdržela finanční částku 10 000 Kč, tuto se zavázala zaplatit včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8 600 Kč v měsíčních splátkách po 1 300 Kč splatných do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, a to pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení kterékoli splátky řádně a včas. Náklady spotřebitelského úvěru činily 8 600 Kč, z toho úrok ve výši 28 % z jistiny za období 13 měsíců činil 2 800 Kč, částka 2 200 Kč pak byla poplatkem za správu úvěru, částka 3 200 Kč pak byla poplatkem za hotovostní inkaso splátek a částka 400 Kč představovala administrativní poplatek, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Žalovaná uhradila dne [datum] administrativní poplatek ve výši 400 Kč a dále dne [datum] částku ve výši 1 300 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřel žalobce s právním předchůdcem žalobce dne [datum] a z příslušné přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna s upozorněním, že celková výše pohledávky činila 24 630 Kč bez příslušenství. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána i právním zástupcem žalobce před podáním žaloby, a to předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla dle podacího lísku žalované odeslána dne [datum]. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru včetně podmínek, z předpisu plateb, z transakční historie, ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení a z předžalobní výzvy včetně podacích lístků. 5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 1970, § 1879, § 2390, § 2392, § 2991 občanského zákoníku a dále podle § 86 odst. 1, § 86 odst. 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého byla smlouva uzavřena. Soud se zabýval otázkou, zda ze strany žalobce, respektive jeho právního předchůdce, byla splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované, přičemž splnění této povinnosti prokázáno nebylo, když z provedeného dokazování neplyne nic o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavření předmětné smlouvy. Povinnost před uzavřením smlouvy zkoupat úvěruschopnost spotřebitele předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Ze shora uvedeného tak vyplývá, že žalobce neunesl jak břemeno tvrzení, tak důkazní, k tomu, že on, respektive jeho právní předchůdce, posoudil schopnost žalované úvěr splácet, jak ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 6. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto soud uložil žalované, která dosud z poskytnutých peněžitých prostředků vrátila částku 2 700 Kč (dle transakční historie ze které se podává, že žalovaná uhradila dne [datum] administrativní poplatek ve výši 400 Kč, dále dne [datum] částku ve výši 1 300 Kč), zaplatit žalobci částku 8 300 Kč, včetně úroku z prodlení, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobce. S ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba první den prodlení žalované určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy dle výzvy odeslané dne [datum] (v souvislosti s výzvou k plnění před podáním žaloby dopisem ze dne [datum]). Tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 2. 1. 2021. Datum doručení dopisu není soudu znám, proto postupoval v souladu s § 573 o. z. a bral dopis za doručený dne 21. 12. 2020 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 2. 1. 2021 a počínaje dnem 3. 1. 2021 byla žalovaná s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako další nároky uplatněné žalobcem, které měly původ v ujednání v neplatné smlouvě o úvěru, tedy sjednaný úrok a poplatky a také smluvní pokutu. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla ve věci úspěšnější, avšak ze spisu nevyplývá, že by jí náklady v souvislosti s tímto řízením vznikly.