10 C 220/2021-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 445,30 Kč s příslušenstvím. 2. K odůvodnění nároku uvedla, že poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni [datum] žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky ve výši 177 991,78 Kč. Pro jednotlivá čerpání úvěru byly dohodnuty specifické podmínky splácení, kdy při tzv. komfort čerpání se žalovaný zavázal tuto část úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách 5 % z částky dlužné k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně 500 Kč a při tzv. Extra čerpání se žalovaný jednotlivá čerpání zavázal uhradit 11 splátkami ve výši 418 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto mu žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu 151,59 Kč. Následně žalobkyně s účinností ke dni [datum] od smlouvy odstoupila, kdy dluh žalovaného se stal splatným v celém rozsahu. Žalovanou částku představuje jistina 28 914,45 Kč, úroky 1 169,56 Kč, pojistné 209,70 Kč a smluvní pokuta 151,59 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení, a to z částky 29 275,74 Kč od 1.8.2021 do zaplacení. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den [datum] se nedostavil. Žalobkyně a její právní zástupkyně se k jednání omluvily, souhlasily s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z tvrzení žalobkyně a důkazů, které k prokázání svého tvrzení označila. 4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 1. 8. 2017 a přehledu úvěru bylo prokázáno, že žalovaný čerpal na základě vydaných platebních prostředků částku 173 992,78 Kč, dále částku 3 999 Kč formou nákupu spotřebního zboží. Žalobkyně tedy přenechala žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru částku 177 991,78 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit žalobkyni dle smlouvy. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 177 991,78 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. 15. Z provedených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným ve smlouvě. Žalovaný přitom uvedl, že jeho měsíční příjem činí [částka], náklady na bydlení [částka], bydlí v [anonymizováno] bytě. [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. Žalovaný má [anonymizováno] vyživovací povinnosti. Ostatní pravidelné výdaje žalovaného činí [částka]. Z předložených důkazů je zřejmé, že tyto údaje nebyly nikterak ověřovány. Přičemž výše nájmu neodpovídala běžným cenám. Ze zjištěných údajů vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Uvedený dosahovaný příjem je minimální, přičemž žalovaný měl [anonymizováno] vyživovací povinnosti (nezletilé děti), [role v řízení] [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova]. Přes zjevné pochybnosti žalobkyně úvěryschopnost žalovaného neověřovala. 16. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch ve výši 177 991,78 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by mu měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalobkyně však sama uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr do odstoupení od úvěrové smlouvy uhradil částku 189 007 Kč, proto soud žalobu zamítl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by mu v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.