13 C 8/2022-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 798,08 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit nad rámec jistiny tzv. souhrnný poplatek 9 960 Kč. Jistinu včetně poplatku se žalovaný zavázal splatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 5. 11. 2007. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Ke dni postoupení činila dlužná částka 22 960 Kč. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 13 798,08 Kč, kdy žalobkyně nepožaduje zaplacení zbývajícího dlužného poplatku, který činil částku 9 161,96 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok 26 349,34 Kč (tj. počítaný z dlužné jistiny od 22. 11. 2006 do 18. 12. 2020) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným dne 6. 11. 2006 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 24 960 Kč (jistinu 15 000 Kč a tzv. souhrnný poplatek 9 960 Kč), a to v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Převzetí hotovosti dle smlouvy potvrdil žalovaný svým podpisem na smlouvě. Žalovaný uhradil dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně 2 000 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni [datum], o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovanému byla dle poštovního podacího archu dne 30. 7. 2021 zaslána předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2021, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) účinného do 31. 12. 2013, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, účinného do 31. 12. 2010 Smlouvy o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákoníku. 5. Dle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 6. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, a nebo se příčí dobrým mravům. 7. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. tohoto občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 9. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce dne 6. 11. 2006 na částku 15 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se dle smlouvy zavázal nad rámec jistiny uhradit souhrnný poplatek 9 960 Kč. Celkovou částku 24 960 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný uhradil částku 2 000 Kč, následně se dostal s plněním do prodlení, kdy žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit pouze dlužnou část jistiny ve výši 13 798,08 Kč a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny. Žalobkyně již nepožaduje po žalovaném úhradu zbylého dlužného poplatku, který činil částku 9 161,92 Kč. 10. K tomu soud podotýká, že ustanovení smlouvy o poplatku ve výši 9 960 Kč (tj. skrytém smluvním úroku) považuje za neplatné ujednání, když v předmětné smlouvě dohodnutý smluvní úrok (označen jako souhrnný poplatek) považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97 ze dne 8. 7. 1997. Souhrnný poplatek v předmětné smlouvě nebyl nijak definován, není zřejmé, z čeho se skládá, jak je určen a za co má být žalobkyni vyplacen. Žalovaný zaplatil na svůj dluh pouze částku 2 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit částku 13 798,08 Kč představující pouze dlužnou jistinu, soud žalobě zcela vyhověl. 11. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nikterak nevyjádřil. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o půjčce částku 13 798,08 Kč (tj. dlužná jistina) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 26 349,34 Kč (počítaný z dlužné jistiny 22. 11. 2006 do 18. 12. 2020, tj. do data postoupení) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) po 300 Kč, tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč. 13. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.