16 C 16/2022-81 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 63 410 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je jeden z jeho společníků, ve společnosti má podíl ve výši 12,5%. Dne 15. 1. 2019 obdržel žalobce od exekutorského úřadu ve [obec] usnesení, kterým byl vyzván, aby exekutorovi sdělil, zda pro účely dražby podílu žalovaného ve společnosti udělí valná hromada souhlas buď ostatním společníkům nebo třetím osobám k účasti na dražbě a současně obdržel exekuční příkaz k provedení exekuce postižením obchodního podílu žalovaného u žalobce. Předmětem exekuce byla pohledávka oprávněného pana [jméno] [příjmení], kterou za žalovaného uhradil žalobce dne 9. 5. 2019, což vedlo k zastavení exekuce. Tím, že za žalovaného plnil to, co měl plnit sám, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení a žalobce jej dne 17. 12. 2021 vyzval k vydání tohoto majetkového prospěchu do 28. 12. 2021. Stanovená lhůta uplynula marně. 2. Soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti němuž si žalovaný podal v zákonem stanovené lhůtě odpor, v němž potvrdil, že je společníkem žalobce s podílem 12,5 % s tím, že účastníci řízení mezi sebou vedou několik soudních sporů. Podle žalovaného není zřejmé, proč za něj žalobce dluh zaplatil, neboť jej uhradil i on sám. Žalující strana dle něj plnila ve svém osobním zájmu a na vlastní nebezpečí, což dle § 2992 občanského zákoníku vylučuje vznik bezdůvodného obohacení na jeho straně. Navíc žalobce dluh uhradil v době, kdy již neexistoval a vědomé plnění nedluhu je důvodem výluky z bezdůvodného obohacení. 3. S ohledem na tvrzení uvedená v odporu vyzval soud právního zástupce žalovaného, aby doložil, že žalovaný dluh uhradil, ten následně sdělil, že žalovaný dlužnou částku složil v hotovosti do pokladny exekutorského úřadu, což prokáže jeho účastnickým výslechem a doplnil svá tvrzení tak, že žalobce za žalovaného plnil i přes jeho aktivní nesouhlas, což rovněž vylučuje možnost vzniku bezdůvodného obohacení. 4. K odporu žalovaného žalobce uvedl, že mu žalovaný nedoložil, že by předmětnou povinnost splnil a exekutorovi dluh uhradil, pokud tak učinil, mohl o tom žalobce, který nebyl účastníkem exekučního řízení, vyrozumět. 5. V dané věci bylo na 2. 6. 2022 nařízeno jednání ve věci samé, kdy právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání, této žádosti vyhověno nebylo a v reakci na ni byla dne 30.5.2022 vznesena námitka věcné nepříslušnosti, o níž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením z 21. 6. 2022 tak, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. 6. Další jednání bylo nařízeno na 24. 8. 2022, přičemž dne 22. 8. požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání v důsledku pracovní neschopnosti žalovaného, této žádosti vyhověno nebylo, neboť soud nepovažoval žádost za včasnou, protože žalovanému bylo předvolání k jednání doručeno dne 21. 7. 2022, tento byl v pracovní neschopnosti již od 4. 8., nicméně žádost o odrok jednání podal až dny 2 dny před jednáním. Soud navíc vyšel i z toho, že žalovaný je právně zastoupen a jednání se tak tedy mohl účastnit jeho právní zástupce. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1087/2013). 7. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 EXE 3837/2018 soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 26. 11. 2018 byl pověřen provedením exekuce JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], a to pro vymožení pohledávky oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinnému [celé jméno žalovaného] (žalovanému). Exekučním titulem byl notářský zápis ze dne 2. 10. 2018 z něhož vyplynulo, že dne [datum] byla uzavřena mezi panem [příjmení] a žalovaným smlouva o zápůjčce ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit do 31. 10. 2018. Současně byla sjednána i přímá vykonatelnost. 8. Z exekutorského spisu JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 15. 1. 2019 vyzýval exekutor žalobce ke sdělení, zda pro účely dražby podílu žalovaného ve společnosti udělí valná hromada souhlas pro účast k dražbě, ať již ostatním společníkům nebo třetím osobám. Dne 27. 11. 2018 byl vydán exekuční příkaz pod č. j. 212 EX 288/18-9 na postižení jiných majetkových práv k vymožení peněžité povinnosti v celkové výši 63 410 Kč, kdy šlo o postižení podílu žalovaného v obchodní společnosti (žalobce) s tím, že předmětem vymáhání byla jednak jistina ve výši 50 000 Kč a dále náklady exekutora ve výši 13 410 Kč. Dne [datum] byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši 13 410 Kč. 9. Sdělením soudního exekutora ze 16.5.2022 bylo prokázáno, že žalobce za žalovaného uhradil pohledávku v plném rozsahu dne 9. 5. 2019, což vedlo k ukončení exekuce a zastavení řízení. Jistina ve výši 50 000 Kč byla přitom vyplacena na základě žádosti oprávněného z 30. 7. 2019 na jeho účet. 10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že tato byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 22. 12. 2021 a žalovaný v ní byl vyzván k úhradě dluhu do 28. 12. 2021. 11. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalobce listinnými důkazy prokázal, že za žalovaného plnil to, co měl po právu plnit sám, tedy že za něj splnil dluh, který byl exekučně vymáhán, kdy ze spisu soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. 212 EX 288/18 vyplynulo, že kromě jistiny ve výši 50 000 Kč byly za žalovaného uhrazeny i náklady exekuce ve výši 13 410 Kč. Žalovaný se předmětné žalobě bránil ze tří různých důvodů. Prvně namítal, že žalobce dluh uhradil přesto, že jej zaplatil i on sám, žalobce tedy plnil na neexistující dluh. Toto tvrzení však bylo vyvráceno provedeným dokazováním, z něhož vyplynulo, že žalovaný dluh věřiteli neuhradil ani v rámci exekučního řízení, ten byl zaplacen žalobcem a k zastavení exekuce došlo pro chování žalobce nikoli žalovaného. K prokázání žalovaným tvrzené skutečnosti byl navrhován jeho účastnický výslech, který soud zamítl, neboť má za to, že pokud by žalovaný skutečně v sídle exekutora složil jakoukoli částku, musela by být tato zaevidována a žalovanému na to vystaven příjmový doklad, který by byl i součástí exekutorského spisu. Žádný takový doklad žalovaný nedoložil přesto, že k tomu byl opakovaně soudem vyzýván, při jednání dne 24. 8. 2022 jeho právní zástupce tvrdil, že momentálně nemá potřebnou listinu k dispozici, přitom o její existenci do té doby nebylo nic tvrzeno, naopak dané tvrzení mělo být prokázáno výslechem žalovaného. 13. Další obranou žalovaného bylo tvrzení, že žalobce za něj plnil i přes jeho aktivní nesouhlas, přičemž v průběhu jednání ve věci samé byl žalovaný poučen podle § 118a) odst. 1, 3 o. s. ř. k povinnosti unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní a byl vyzván, aby specifikoval, kdy byl nesouhlas žalovaného žalobci oznámen, jakým způsobem a s jakým obsahem s tím, že k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů mu byla poskytnuta lhůta do konce jednání. Právní zástupce žalovaného uváděl, že v této lhůtě není schopen doplnit skutková tvrzení a označit k nim důkazy, a to i přes poučení o následcích neunesení břemene důkazního a břemene tvrzení. Ke stanovené lhůtě soud uvádí, že žalovaný se o předmětu sporu dozvěděl dne 9. 3. 2022 a proti platebnímu rozkazu se původně bránil ze zcela jiných důvodů, než tvrzením, že projevil aktivní nesouhlas k tomu, aby za něj žalobce plnil, toto tvrzení bylo uplatněno až dne 6. 4. 2022 bez označení jakýchkoliv důkazů. Podle názoru soudu měl tedy žalovaný více než 4 měsíce na to, aby případný nesouhlas prokázal, respektive k němu označil důkaz. I když šlo o tvrzení velmi obecné, je soud přesvědčen, že pokud by jej chtěl žalovaný prokazovat, měl být k tomu případný důkaz označen řádně a včas a poskytování další lhůty k doplnění, respektive k označení důkazu k prokázání tohoto tvrzení, považoval za nehospodárné, kdy odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 3508/2009, podle něhož není rozhodující, zda plnění bylo poskytnuto se souhlasem dlužníka, avšak nesmí jít o situaci, že bylo plněno proti jeho vůli. Pokud tedy žalovaný uplatňoval takovou námitku, musel si být vědom toho, že ji bude muset prokázat stejně, jako naplnění § 2992 občanského zákoníku ohledně jednání ochuzeného. Jediným důkazem, který byl navržen žalovaným, byl jeho účastnický výslech a to pouze k tvrzení, že dluh uhradil sám (viz. výše), přičemž jednotlivé námitky proti žalobě uplatnil v odporu a v následujícím vyjádření v březnu a dubnu tohoto roku, a dle soudu tak měl dostatek času na to vědět, jak bude prokazovat tvrzené skutečnosti. Nepřipravenost žalovaného, respektive jeho právního zástupce nemůže být důvodem pro prodlužo