17 C 145/2022-78 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 1 600 Kč s úrokovou sazbou 23,19 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 240 Kč a poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 8 000 Kč a dále příslušenství, když dlužný poplatek žalobkyně nepožaduje. 2. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Žalovaný se dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 4. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi žalobcem a žalovaný byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit poplatek, představující úrok za dobu trvání smlouvy 1 600 Kč s úrokovou sazbou 23,19 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 240 Kč. Žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byl žalovaný oznámením ze dne [datum], (odeslaným [datum]). Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že má příjem ze zaměstnání 9 000 Kč, s poznámkou, že zaměstnání není ověřeno, žije s rodiči v nájmu, výdaje na bydlení má 2 000 Kč, ostatní výdaje 4 000 Kč. Nemá jiné zápůjčky. Ověřené dokumenty jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva, faktury za energie. Čistý příjem žadatele činí 9 000 Kč, výdaje 6 000 Kč, použitelný příjem 3 000 Kč. Z výplatních lístků vyplynulo, že žalovaný měl čistý příjem v blíže neurčeném měsíci 15 318 Kč, ale vyplaceno bylo 9 020 Kč z důvodu srážek na exekuce 6 109 Kč. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 6. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, tak že vycházel z informací o žalovaném, že má příjem 9 000 Kč a žije s rodiči. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel vycházel z informací o žalovaném, že má příjem 9 000 Kč a náklady má 6 000 Kč. Žalobkyně neuvedla žádný myšlenkový postup, jak dospěla k závěru, že je v možnostech žadatele splácet 960 Kč měsíčně, a zda má další závazky a zda a jak tyto informace poskytovatel ověřil. Z výplatního lístku vyplynulo, že žalovanému jsou prováděny srážky ze mzdy na exekuce až na nezabavitelnou částku, je tak zřejmé, že žalovaný byl v té době zadlužený. Nebylo však zjišťováno nic bližšího. Ověřování tak nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě a právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. 11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 8 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 1 000 Kč, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí částky do zaslání první prokázané výzvy dne [datum] uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící dle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané dne [datum] a částka mohla být uhrazena ve stanovené lhůtě do [datum], pak prodlení nastalo dne [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení v požadované výši, (neboť zákonná výše dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla 11,75 %, ale žalobkyně požadovala méně). Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal částečně úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42,80 % z celkových nákladů řízení ve výši 3 867 Kč (z požadované částky 10 433,8 Kč bylo přiznáno 7 449,91Kč) po odečtení neúspěchu od úspěchu ve věci ve výši 1 655 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ AT“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, podání návrhu a předžalobní výzva) a 1 úkonu po 1 500 Kč (vyjádření ve věci z [datum]), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč a 1 po 300 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 600 Kč a 21 % DPH z částky 3 267 Kč ve výši 567 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1