17 C 229/2021-96 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 910 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 12. 1. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 910 Kč s úrokovou sazbou 20,98 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč a poslední splátka byla stanovena na 8. 11. 2016. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh celkem 9 910 Kč, z toho na jistině 8 041,41 Kč a dále příslušenství. 2. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Žalovaný dne 17. února 2022 se bez omluvy nedostavil. Soud tedy dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi žalobcem a žalovaný byla dne 12. 1. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek, představující úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 910 Kč s úrokovou sazbou 20,98 %, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč ve 43 týdenních splátkách po 370 Kč. Žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 6 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni ke dni 6. 12. 2019, o čemž byl žalovaný oznámením ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že bydlí jako podnájemník, počet nezaopatřených dětí 2, má příjem z pracovního poměru 17 000 Kč. V současné době nemá jiné zápůjčky. Čistý příjem žadatele činí 21 200 Kč (kromě mzdy, přídavky 1 200 Kč a výživné 3 000 Kč), výdaje na bydlení 7 000 Kč, výdaje domácnosti 11 100 Kč a na telefon 200 Kč Celkem výdaje činí 18 300 Kč, použitelný příjem 2 900 Kč. Jako ověřené dokumenty byly uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouva. 5. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smluv tedy k 12. 1. 2016, a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 8. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 10. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, avšak žalobkyně neprokázala, že věřitel – právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost, kterou mu stanoví § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, tedy že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru na základě dostatečných informací a s odbornou péčí posoudil, zda je žalovaný schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z provedených důkazů nevyplynulo jednoznačně, jaké byly příjmy a výdaje žalovaného, když žalobkyně nedoložila žádné listiny, ze kterých by výše uvedená v zákaznické kartě vyplývala. Jediný podklad – karta zákazníka nemohl vytvořit ucelený obraz o majetkových poměrech žadatele. Pokud se měl žadatel zavázat ke splátce 1 480 Kč měsíčně, která vzhledem k jeho tvrzeným výdajům činila velkou část jeho potenciálně volným prostředkům (1/2), neuvedl žalobce svůj myšlenkový postup, kterým dospěl k závěru, že nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů – zejména Centrální evidence exekucí, dále (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. Rovněž nebyl doložen ani výpis z účtu žadatele, který mohl rovněž podpořit závěr alespoň o vyrovnaném hospodaření žadatele. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Tento závěr je přitom zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 15. Žalobkyně však prokázala předání finančních prostředků ve výši 10 000 Kč žalovanému, proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil bez právního důvodu. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil na smlouvu částku 6 000 Kč, je tak zřejmé, že na poskytnuté částce ve výši 10 000 Kč tak žalovaný dluží 4 000 Kč. Žaloba byla částečně úspěšná, neboť žalobkyně prokázala svou aktivní věcnou legitimaci a nárok byl výrokem I. částečně přiznán. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,05 %, (neboť soud nemůže překročit žalobní návrh ani v tomto směru, i když zákonná výše je 10 % k datu prodlení), z dlužné částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne 7. 1. 2020, pokud byla výzva dle § 573 o.z. doručena dne 10. 1. 2020 a částka mohla být uhrazena následující