17 C 34/2022-98 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení celkové částky 21 591 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení a smluvním úroku, s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 16 000 Kč, který se zavázal spolu se sjednaným úrokem ve výši 59,91 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 966 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem dubnem 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 30 dnů u splátky [číslo] [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 498 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum], a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. V souladu s bodem 6.5 smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, avšak marně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] (včetně akceptační doložky ze dne [datum]), z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] a splátkového kalendáře ze dne [datum], včetně dodejky z [datum], vyplynulo, že dne [datum] podepsal žalovaný smlouvu o úvěru a to dohodnutým postupem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit částku 16 000 Kč s úrokem 59,90 % ročně, celkem 34 776 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 966 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem dubnem 2021. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a z výzvy ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné splátky [číslo] [číslo] zároveň jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a vzniku nákladů v souvislosti s těmito výzvami. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila celý zbytek dluhu v důsledku prodlení žalovaného trvajícího déle než 65 dnů, a to v celkové částce 19 041 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu z [datum] vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky s možností uplatnění své pohledávky v soudním řízení. Z karty klienta vyplynulo zaslání upomínek ohledně druhé a třetí dlužné splátky včetně tvrzení žalobkyně, že na dlužnou částku bylo zaplaceno 2 000 Kč. 4. Z výplatních lístků vyplynulo, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 16 523 Kč za [číslo], ve výši 15 260 Kč za [číslo] a ve výši 17 041 Kč za 1/ 2021, z potvrzení o příjmu vyplynul průměrný čistý měsíční příjem ve výši 16 274 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba] 5. Z výpisu z nebankovního registru klientských (NRKI) informací vyplývá, že žalovaný neměl skóre stanoveno s poznámkou, že klient je v registru příliš nový, nebo má rozpracované žádosti. 6. Z výpisu z registru [příjmení] z [datum] vyplynulo, že zde nebyl žádný záznam o dlužné částce po splatnosti. 7. Z prohlášení klienta ze dne [datum] včetně hodnocení klienta z téhož dne, vyplynulo, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 16 274 Kč měsíčně ze zaměstnání, z výdajů 3 860 Kč měsíčně, z platby za bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně a z výdajů na dopravu, kurzy a záliby 0 Kč měsíčně, a z informací, že žalovaný nemá další výdaje na splátky. S rezervou 8 811 Kč měsíčně, vycházela z celkových výdajů 6 463 Kč a volných příjmů 8 811 Kč měsíčně. 8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném k datu [datum], kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení a nenavrhla důkazy ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného, kterou zjistila, že žalovaný je v registru NRKI příliš krátkou dobu, nebo měl rozpracované žádosti o úvěr či zápůjčku. Žalobkyně však nedoložila celkový výpis, ze kterého by bylo patrné, zda jde o případ dalších žádostí. Žalobkyně si neověřila alespoň vyrovnané hospodaření žalovaného např. výpisem z běžného účtu. Prakticky jediným důkazem o jeho úvěryschopnosti bylo potvrzení o příjmu v průměrné výši 16 274 Kč, za 3 měsíce předcházející žádosti. Nelze tak dospět k závěru, že žalobkyně měla dostatečné informace o jeho hospodaření. Žalobkyně neměla nijak ověřené ani výdaje žalovaného, kdy zejména výdaje na bydlení specifikované jako nájemné/inkaso ve výši 2 603 Kč nebyly žádným způsobem prokázány ani tvrzení, že bydlí u rodičů. Pochybnosti o vyrovnaném hospodaření žalovaného vyplývají již ze samotného hodnocení klienta, kdy finanční potřeba uvedená u žalovaného činila 166 000 Kč. Žalobkyně vycházela především z životního minima, které je zcela hypotetickým pojmem a pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného neposkytuje odpovídající představu o jeho faktických poměrech. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný, když žalobkyně neprokázala, že měla ucelený obraz o výdajové stránce hospodaření žalovaného. Žalobkyně proto neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto soud uložil žalovanému, který dosud z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 16 000 Kč vrátil 2 000 Kč, (dle tvrzení žalobkyně, které nikdo nesporoval)