6 C 134/2022-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel dne 17.8.2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, při uzavírání smlouvy žalovaný poskytl kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti, žalobce dále prověřoval úvěruschopnost lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Na základě smlouvy žalobce poskytl žalovanému na jeho žádost peněžní prostředky ve výši 23 600 Kč, žalovaný se zavázal ke splátkám ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimálně 300 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit rovněž poplatek za čerpání úvěru ve výši 20% z čerpané jistiny a úrok ve výši 20% měsíčně, pro případ prodlení si účastníci sjednali náhradu účelně vynaložených nákladů 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobce eviduje částečnou úhradu žalovaného v celkové výši 5 616 Kč, přičemž žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil, je tak od 1.2.2022 v prodlení. Žalobci vznikl nárok na zaplacení 39 855 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. V průběhu řízení žalobce doplnil, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků a rovněž i v listinné podobě dne 17.8.2021, finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na číslo účtu uvedené ve smlouvě, a to v období od 23.9.2021 do 17.8.2021, žalovaný pak provedl pouze částečné úhrady ve výši 2 400 Kč dne 23.9.2021 a 3 216 Kč dne 9.11.2021, nic dalšího nezaplatil, ačkoli byl upomínán. 2. Žalovaný celé situace litoval s tím, že se dostal do finanční krize, proto dluhy žalobci řádně nezaplatil, se žalobou asi souhlasí, rozhodnutí ponechává na úvaze soudu. Dluhy zaplatí s pomocí rodičů, soud žádá o poskytnutí lhůty alespoň tří měsíců k zaplacení. Učinil nesporným, že na úvěr vyčerpal celkem 23 600 Kč a vrátil 5 616 Kč. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že dne 17.8.2021 žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaný vyčerpal celkem finanční prostředky ve výši 23 600 Kč, které se zavázal zaplatit v měsíčních splátkách ve výši 1/5 dlužné částky ke konci předchozího kalendářního měsíce minimálně 300 Kč, fakticky vrátil až dosud toliko 5 616 Kč. K uzavření smlouvy žalovaný předložil žalobci mimo jiné výpis za měsíc červen 2021 s tím, že dobírka v čistém žalovaného činila 20 695 Kč. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, z fotokopie občanského průkazu, z výpisu z účtů, z výpisů k úvěru, z mandátní smlouvy, z předžalobní výzvy včetně podacího archu, z výplatního lístku. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce netvrdil relevantní skutečnosti k povinnosti věřitele zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného, k úvěruschopnosti předložil prakticky jediný listinný důkaz, a to výplatní lístek za jeden měsíc. Za této situace žalobce jako věřitel neprokázal, že splnil svou povinnost uloženou mu v § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., z tohoto důvodu soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozhodnutími KS [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 23 600 Kč bez právního důvodu, s ohledem na jeho platby celkem ve výši 5 616 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení 17 984 Kč, s tímto peněžitým plněním je žalovaný zcela jistě od 1.2.2020 v prodlení, proto soud žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku. Podle § 160 odst. l o.s.ř. soud umožnil žalovanému zaplatit dluh ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, a to s ohledem na okolnosti na straně žalovaného, který situace lituje, je ochoten dluh zaplatit i za pomoci příbuzných, na druhé straně má však další dluhy. Lhůta 30 dnů je i v souladu se zájmy věřitele, tedy žalobce, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno. 6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení dalších nároků, zejména pak poplatku za čerpání úvěru či smluvního úroku a nákladů za prodlení s peněžitým plněním, se zaplacením těchto nároků nemůže být žalovaný ani v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl větší úspěch žalovaný, tomuto však dosud žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok III./.