6 C 146/2022-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela 2.3.2020 smlouvu o úvěru, před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní i jiné poměry, tyto informace byly ověřovány doklady uvedenými v kartě zákazníka, zejména výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, tedy věřitel řádně úvěruschopnost dlužníka zkoumal. Na základě smlouvy věřitel poskytl žalovanému částku 35 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit navíc úrok 7 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 7 000 Kč a 14 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný se zavázal zaplatit vše v 60 týdenních splátkách po 1 050 Kč počínaje 9.3.2020, konče 26.4.2021. Pohledávka byla postoupena na žalobce postupní smlouvou ze dne 7.1.2022, žalovaný zaplatil pouze 1 100 Kč, poslední platba ze strany žalovaného byla uhrazena dne 10.3.2022. Žalobce požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 35 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 644,80 Kč, zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z částky 35 000 Kč a smluvní úrok z dlužné jistiny od 8.1.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný uvedl, že s žalobou asi souhlasí, smlouvu o úvěru v březnu 2020 uzavřel, veškeré finanční prostředky však poukázal tehdejšímu příteli matky, který se zavázal vše řádně zaplatit a splácet, takto ho přítel i informoval, že je vše zaplaceno, tudíž se o celou záležitost nijak dále nezajímal a věc neřešil. Před uzavřením smlouvy věřiteli doložil výplatní pásky s příjmem kolem 35 000 Kč, žádný jiný další příjem určitě neměl, ani ho nedokládal. Celé situace nesmírně lituje, bylo to způsobeno jeho hloupostí a nedopatřením, bude se snažit vše žalobci zaplatit, požaduje lhůtu 3 až 5 měsíců k zaplacení z důvodu nedostatku finančních prostředků. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil kartu zákazníka s tím, že žije s rodiči, zdrojem bydlení je nájemní smlouva, dosahuje čistého příjmu 36 022 Kč, další příjmy 16 354 Kč, výdaje na bydlení 3 000 Kč a ostatní výdaje 7 000 Kč. Zaměstnání žalovaného bylo ověřeno osobně dle označených dokumentů, ke kartě měl žalovaný předložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru dne 2.3.2020, na základě této převzal částku 35 000 Kč, dosud vrátil toliko 1 100 Kč, ačkoli byl upomínán. Pohledávka byla postoupena na žalobce postupní smlouvou, o postoupení byl žalovaný řádně informován, před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva, vše na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. Soud vycházel zejména ze žádosti o zápůjčce, ze smlouvy o úvěru, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu, z oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy, z podacích lístků a z výpisu z rejstříku. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobě nelze v celém rozsahu vyhovět. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, neboť věřitel nepožadoval relevantní důkazy zejména k výdajům žalovaného, navíc žalobce ani důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložil. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že věřitel porušil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. l, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., z důvodu porušení této povinnosti se jedná o neplatnost absolutní smlouvy o úvěru /srovnej s rozhodnutím KS [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Za této situace soud žalobci, na kterého byla pohledávka platně postoupena přiznal bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, s ohledem na výši poskytnuté částky 35 000 Kč a částečné plnění 1 100 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení 33 900 Kč, s tímto peněžitým plněním je žalovaný jistě od 27.4.2021 v prodlení, proto soud žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení z předmětné částky dle § 1968 občanského zákoníku. 6. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti dle § 588 občanského zákoníku smlouvy o úvěru zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně věřiteli vzniknout nárok na zaplacení smluvených poplatků či smluvních úroků, s těmito nároky nemůže být ani žalovaný v prodlení /výrok II./. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl každý z účastníků úspěch zhruba ve výši ½, a to i s ohledem na nepřiznaný smluvní úrok 22,68 % ročně, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok III./.