6 C 165/2022-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 23.1.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž před uzavřením smlouvy byla žalované dotázána n své rodinné, majetkové a pracovní poměry, její informace byly ověřovány, věřitel tedy zkoumal úvěruschopnost dlužníka. Na základě smlouvy žalovaná obdržela částku 6 000 Kč, kterou se zavázala splácet v týdenních splátkách po 212 Kč v celkem 60 splátkách, fakticky však zaplatila toliko 212 Kč. Žalovaná dluží na jistině 5 912,73 Kč a na smluveném dlužném poplatku dalších 4 872,27 Kč, pohledávka byla postoupena na žalobce, který rovněž požaduje zákonný úrok z prodlení, jakož i smluvní úrok ve výši 28,2 % ročně vždy z částky 5 912,73 Kč. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoli byla řádně a včas předvolána, k jednání se nedostavila. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná před uzavřením smlouvy vyplnila zákaznickou kartu s tím, že je invalidní důchodce, věřitel zjistil čistý příjem žalované 6 110 Kč s tím, že žalovaná je svobodná, má jednu vyživovanou osobu, druh bydlení je nájemní. Dne 23.1.2020 žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě tohoto převzala částku 6 000 Kč, zavázala se zaplatit vše včetně smluveného úroku 28,2% ročně a smluvních poplatků ve splátkách po 212 Kč týdně, celkem splátek 60, fakticky až do současné doby zaplatila toliko 212 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobce postupní smlouvou, postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných částek, nic dalšího nezaplatila. Soud vycházel zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze zákaznické karty, ze smluvních podmínek, z přehledu plateb, z postupní smlouvy, z oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy, z dokladu o odeslání. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Původní věřitel totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, která měla v době uzavírání smlouvy omezené příjmy z toho důvodu, že byla invalidní důchodkyně s důchodem ve výši 6 110 Kč, fakticky tato částka nedostačuje ani na zaplacení nákladů v souvislosti s nájemním bydlením, neboť náklady i za pouhou ubytovnu jsou vyšší než důchod žalované. Za této situace věřitel řádně úvěruschopnost žalované nezkoumal, tudíž postupoval v rozporu s § 86 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., a dle § 87 odst. l téhož zákona a dle § 588 občanského zákoníku se jedná proto o smlouvu absolutně neplatnou /srovnej i s rozhodnutím Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 81/2019 Za této situace soud nárok žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaná z částky 6 000 Kč vrátila toliko 212 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení na úkor žalobce činí 5 788 Kč, zákonný úrok z prodlení odpovídá § 1968 občanského zákoníku /výrok I./. 6. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení dalších částek, neboť z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení smluvního úroku či smluvených poplatků, s těmito nemůže být žalovaná ani v prodlení, proto ve zbývající části žalobu zamítl /výrok II./. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska i s přihlédnutím k výši smluvního úroku měl každý z účastníků přibližně úspěch ve stejné výši, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok III./.