6 C 179/2022-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 403 Kč s příslušenstvím. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2009, kterou uzavřel se svým právním předchůdcem [právnická osoba] s.r.o. Právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci obchodní úrok ve výši 13 586 Kč, a to vše ve 12 měsíčních splátkách po 2 799 Kč, počínaje 10. 2. 2009. Žalovaný platby dle předmětné smlouvy hradil pouze částečně a ocitl se tak v prodlení s hrazením těchto závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek, žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila. 2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 27. 1. 2009 bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které byly žalovanému podle výdajového dokladu vyplaceny v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci obchodní úrok ve výši 13 586 Kč, a to vše ve 12 měsíčních splátkách po 2 799 Kč, počínaje 10. 2. 2009. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli pouze částku ve výši 19 597 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 10. 2009 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 13. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobce vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby. 5. Smlouva o půjčce byla uzavřena 27. 1. 2009 a smlouva o postoupení pohledávek dne 31. 10. 2009, a soud tak na základě § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. 6. Podle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 559 občanského zákoníku dluh musí být splněn řádně a včas. 7. Podle § 524 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce listinnými důkazy prokázal, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se pak zavázal tyto finanční prostředky věřiteli vracet po měsíčních splátkách v předepsané podobě. Svému závazku však nedostál, když hradil pouze částečně a ocitl se tak v prodlení s hrazením těchto závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce. Žalovaný uhradil původnímu věřiteli pouze částku ve výši 19 597 Kč. K úhradě tak zbývá částka ve výši 403 Kč na jistině, když dohodnutý smluvní obchodní úrok není žalobcem nárokován. Žalobce rovněž prokázal svou aktivní legitimaci ve sporu, když bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na něj byla platně smluvně postoupena. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. 9. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“). Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, kvalifikovaná předžalobní výzva) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) AT, tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH.