6 C 194/2022-49 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 6 755,16 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi původním věřitelem, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 22. 3. 2018 k uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] jehož nedílnou součástí byly Dispozice, obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách, konkrétní výše měsíční splátky nebyla konstantní a byla vždy oznámena v měsíčním výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, věřitel proto využil svého práva a dopisem ze dne 31. 10. 2020 prohlásil úvěr za splatný. Smlouvou ze dne 20. 1. 2022 došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Dlužná částka sestává z jistiny 6 755,16 Kč, žalobce rovněž uplatnil nárok na smluvní úroku 14,99% ročně z dlužné jistiny od 1. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z dlužné jistiny od téhož dne do zaplacení. Dále si žalobkyně uplatňuje nárok na částku ve výši 1 200 Kč v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy tato částka představuje minimální náklady spojené s uplatněním pohledávky vzhledem k tomu, že obě smluvní strany uzavřely smlouvu jako osoby podnikající, a to v rámci své podnikatelské činnosti 2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání podnikatelské kreditní karty, nedílnou součástí byly Dispozice, obsahující sjednané konkrétní parametry úvěru a kreditní karty. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních minimálních splátkách, konkrétní výše měsíční splátky nebyla konstantní a byla vždy oznámena v měsíčním výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, věřitel proto využil svého práva a dopisem ze dne 31. 10. 2020 prohlásil úvěr za splatný. Nedílnou součástí smlouvy kromě Dispozic jsou i Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty Banky, Všeobecné obchodní podmínky Banky, Úrokový lístek Banky a Sazebník Banky (důkaz: Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání podnikatelské kreditní karty, úrokový lístek Banky, výpisy z kreditní karty, výpověď smlouvy). Aktivní legitimace žalobce v této věci pak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek, seznam postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván právním zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky (důkaz: výzva k plnění včetně podacího lístku). 5. Právo žalobkyně na zaplacení se zakládá na smlouvě o úvěru a úprava se tedy řídí ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platného ke dni uzavření předmětné smlouvy. Podle § 1751 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Jelikož žalobce předložil listiny o vzniku závazku, jakožto i listiny osvědčující jeho aktivní legitimaci a o správnosti a pravosti označených listin nezjistil soud žádné zpochybňující skutečnosti, a jelikož ani žalovaný svou pasivitou právo žalobce na požadované plnění nijak nezpochybnil, postačilo soudu pro závěr, že žalovaný svůj závazek vůči žalobci, respektive vůči jeho právnímu předchůdci, nesplnil, tvrzení žalobce. Soud proto o právu žalobce nepochyboval. Žalovaný nesplnil podmínky z uzavřené smlouvy, neboť neuhradil žalobci čerpaný úvěr se sjednanými úroky a poplatky a dále se zákonným úrokem z prodlení a náklady spojeným s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (6 755,16 + 1 200 Kč = 7 955,16 Kč) a soud proto tuto povinnost uložil žalovanému tak, jak je vy výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). 8. Soud pak v této souvislosti pouze dodává, že na danou věc při posuzování práva na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšného žalobce aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to na základě toho, že obdobné žaloby jsou stejným žalobcem ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech.