6 C 201/2021-56 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této byla žalované poskytnuta částka 40 000 Kč dne 26.2.2020, žalovaná se zavázala splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 3 737 Kč vždy k 17.dni každého kalendářního měsíce počínaje březnem 2020, součástí splátky byla i úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 458 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů, jednalo se o doklady o příjmech, výpisy z účtů, výpisy z databází SOLUS a NRKI. Žalovaná zaplatila pouze 5 splátek, z důvodu prodlení u 6.splátky o délce 65 dnů, věřitel zesplatnil v souladu se smlouvou celý úvěr a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, se staly součástí nové jistiny celkem ve výši 48 967,14 Kč /žalobce tuto částku zaokrouhlil na celé koruny dolů ohledně navrhovaného petitu/. S ohledem na prodlení žalované vznikl žalobci rovněž počínaje 1.11.2020 nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to dle bodu 6.5., za období do 1.11.2021 tak smluvní pokuta činí 17 923,02 Kč, dále nárok na zaplacení pojištění u splátek č. 6, 7 a 8, tedy 3x 458 Kč, jakož i smluvní úrok ve výši 95,92 % za období od 23.10.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč, neposledně žalobce požaduje i zákonný úrok z prodlení od 1.11.2020 do zaplacení. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalované, která ačkoli byla řádně a včas předvolána, k jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání splněny nebyly, neboť dle názoru soudu žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná požádala v r. 2020 žalobce o úvěr původně ve výši 128 000 Kč, žalovaná vyplnila předsmluvní formuláře s tím, že její příjem činí 18 500 Kč, k bydlení u rodičů uvedla výši nákladů za nájemné či inkaso 1 400 Kč, rovněž byla zohledněna částka 3 410 Kč za životní minimum a částka na děti v domácnosti ve výši 2 000 Kč. Žalovaná doložila výpis z banky k výši svého příjmu u firmy [jméno] [země] v období 10.1 a 10.2.2020, další výdaje žalobce blíže neověřoval ani nezkoumal, důkazy žádné nepožadoval. Žalobce provedl vlastní šetření v registrech SOLUS a NRKI, schválil poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč, smlouva o úvěru pak byla uzavřena podpisem žalobce dne 26.2.2020, týž den žalovaná obdržela částku 40 000 Kč, kterou se zavázala splácet v měsíčních splátkách po 3 737 Kč včetně úhrady za pojištění schopnosti úvěr splácet, žalovaná zaplatila toliko 5 splátek, na kterých zaplatila celkem 18 685 Kč, následně byla od září 2020 opakovaně vyzývána k zaplacení dlužných splátek, nic dalšího však nezaplatila, věřitel úvěr zesplatnil k 21.10.2020, před podáním žaloby rovněž řádně žalovanou k zaplacení dluhu vyzval. Soud vycházel zejména z předsmluvního formuláře včetně hodnocení klienta a prohlášení žalované, z dokladu o vyplacení úvěru, z výpisu z registru SOLUS, z přihlášky do pojištění, z úplného výpisu ČNB, z dodatku k pracovní smlouvě, z osobních dat, z výpisů z účtu, ze smlouvy o úvěru včetně přílohy č. 1, z oznámení o schválení úvěru, ze splátkového kalendáře, z karty klienta, z informací o pojištění, z výzev k plnění včetně oznámení o zesplatnění, z doručenek a z podacího archu. 5. Podle § 2395 obchodního zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 87 odst. l zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l, větou druhou, je smlouva neplatná. 7. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části nedůvodná. Žalobce totiž řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, která doložila příjmy za 2 měsíce, nedoložila však žádné důkazy ke svým výdajům, a to nejen za bydlení, ale i v souvislosti s uvedením částky 2 000 Kč na jedno dítě, kdy nebylo vůbec patrno, zda se jedná o výživné vyměřené matce a zda se jednalo o rozhodnutí opatrovnického soudu či pouhou dohodu rodičů. Žalovaná sice žalobci dodala výpis z účtu o svém příjmu ze zaměstnání, žalobce však vůbec nezkoumal ani nepožadoval celé výpisy za několik měsíců před uzavřením závazku, z výpisu by zcela jistě některé z pravidelných výdajů mohl zjistit. S ohledem na tyto závažná pochybení ze strany žalobce soud dovodil, že žalobce svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované porušil, tudíž dle § 588 občanského zákoníku hodnotí úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou /srovnej rovněž s rozhodnutím [anonymizováno] [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka] Za této situace soud nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaná přijala částku 40 000 Kč bez právního důvodu, s ohledem na vrácení částky 18 685 Kč, se bezdůvodně obohatila na úkor žalobce ve výši 21 315 Kč, s touto částkou je i v prodlení, zákonný úrok z prodlení odpovídá dle § 1968 občanského zákoníku, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I.shora uvedeno. 8. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení dalších částek, neboť nároky z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nejsou požadovány v souladu s právem, s těmito nemůže být žalovaná ani v prodlení, tudíž soud žalobu ve zbývající části zamítl /výrok II./. 9. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měla větší úspěch žalovaná, té však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého /výrok III./.