6 C 201/2022-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal po žalované zaplacení částky 837 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanou částku představují náklady na převoz nezletilého syna žalované, [jméno] [příjmení] do diagnostického ústavu, kdy za převoz provedený 21. 7. 2021 vznikly žalobci náklady 510 Kč a za převoz provedený 5. 8. 2021 náklady 327 Kč Celkem žalobci vznikly náklady 837 Kč. Zároveň žalobce uplatnil nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Zdejší soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud jej proto usnesením zrušil a ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalobce dne 21. 7. 2021 a dne 5. 8. 2021 provedl převoz nezletilého syna žalované, [jméno] [příjmení], narozeného 3. 5. 2006 do Dětského diagnostického ústavu, Základní škola a školní jídelna, U [anonymizována tři slova], [obec a číslo] Nezletilý syn žalované byl umístěn do diagnostického ústavu na základě rozhodnutí soudu a převozy byly uskutečněny z důvodu útěků nezletilého. V souvislosti s převozy nezletilého vznikly žalobci náklady, které je povinna hradit žalovaná coby zákonný zástupce v té době nezletilého syna. V souvislosti s převozem vznikly žalobci náklady ve výši 510 Kč za převoz uskutečněný dne 21. 7. 2021 (najeto 79 km) a ve výši 327 Kč za převoz uskutečněný dne 5. 8. 2021 (najeto 49 km). Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 7. 10. 2021, 8. 11. 2021 a dne 20. 9. 2021, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. Dle § 26 odst. 4 věta třetí zákona č. 273/2008 Sb., zajistí-li policie výjimečně převezení osoby sama, má tato osoba, její zákonný zástupce nebo opatrovník povinnost uhradit náklady převozu. 6. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalované v souladu se zákonem o Policii České republiky vznikla povinnost uhradit náklady na převoz jejího nezletilého syna do diagnostického ústavu, které uhradil žalobce. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 510 Kč a částku 327 Kč včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Soud dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Příbrami částku 400 Kč představující soudní poplatek za podanou žalobu, neboť žalobce byl v řízení osvobozen od soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). § 2 odst. 3 věta prvá zákona o soudních poplatcích upravuje tzv.„ přechod poplatkové povinnosti“. Žalobce byl v řízení ze zákona osvobozen, soud jeho návrhu vyhověl, žalovaná nemá dle rozhodnutí soudu proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení a sama není od soudních poplatků osvobozena. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 837 Kč, kdy ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz. S ohledem na uvedené proto soud uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet podepsaného soudu soudní poplatek, který dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků, činí částku 400 Kč. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 600 Kč. 9. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.