7 C 140/2022-44 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen,,předchůdce žalobkyně“), s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě této žalovaný čerpal úvěr ve výši 4 700 Kč a měl navíc zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru, celková výše nároků žalobkyně činí celkem 8 906,39 Kč, a to nejpozději do 17. 8. 2020. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně písemně souhlasila s rozhodnutím bez nařízeného jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne 24. 7. 2020 s předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru, na základě této čerpal úvěr ve výši 4 700 Kč, který se zavázal zaplatit a vrátit do 17. 8. 2020 včetně poplatku za poskytnutí úvěru, zavázal se tedy uhradit celkem částku ve výši 8 906,39 Kč. Následně předchůdce žalobkyně dne 26. 1. 2021 postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení (důkaz: smlouva o úvěru, přehled platby – historie transakcí, smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, výzva k plnění včetně poštovního podacího lístku). 5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“). 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 věta prvá občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 8. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 24. 7. 2020 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 700 Kč, kdy finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na jím uvedený bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru, zavázal se tedy uhradit celkem částku ve výši 8 906,39 Kč. Soud posuzoval přiměřenost ujednaných podmínek a dospěl k následujícímu závěru. Pokud jde o ujednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 206,39 Kč, tedy ve výši 89,50 % z jistiny, soud jej posoudil jako nepřiměřeně vysoký ve vztahu k jistině, když je mnohonásobně vyšší než je obvyklé a znamená k újmě žalovaného jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (v souladu s § 1813 o. z.). Ze všech těchto důvodů má soud za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru jsou pro žalovaného hrubě nevýhodná a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. To však neznamená, že smlouva o úvěru je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru lze v souladu s § 576 občanského zákoníku oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 23. 3. 2017 sp. zn. 19 Co 73/2017, případně na rozhodnutí téhož soudu z 31. 5. 2017 sp. zn. 30 Co 176/2017. 16. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť pouze z části, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována, protože jí žalovaný dosud dlužnou částku ve výši 4 700 Kč s příslušenstvím neuhradil, ten pak je jako dlužník žalobkyně pasivně věcně legitimován. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení podle § 1968 věty první, § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídá příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal okolnosti, pro které by měl v tomto konkrétním případě určit lhůtu k plnění delší ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., nebo stanovit, že peněžité plnění může být ve splátkách, protože žalovaný na svoji obranu nic netvrdil. V rozdílu pak byla podaná žaloba do částky 4 806,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 806,90 Kč od 14. 2. 2019 do zaplacení zamítnuta z důvodu rozporu s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku. 17. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní.