7 C 209/2021-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného zaplatit jí částku 8 817,27 Kč se zákonným kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 631,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 701,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 8 817,27 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 23,72% ročně z částky 8 817,27 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. V návrhu tvrdila, že je ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, kterou uzavřela se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba]. Právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2015. Žalovaný nerespektoval dohodnuté splátky, došlo k zesplatnění. Ke dni postoupení 15. 1. 2021 pohledávka činila celkem 11 640 Kč z toho dlužná jistina 8 817,27 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 0,00 Kč, dlužná část poplatku za administrativní činnost 0,00 Kč, dlužná část poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 631,91 Kč a dlužná část poplatku za životní pojištění 190,82 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek, žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho dalšího neuhradila. 3. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl pro nepřiměřeně vysoké poplatky a ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu tak bylo jednání bez jejich přítomnosti. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 5. Soud z karty zákazníka, smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek, postupní smlouvy včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, z předžalobní výzvy včetně podacího lístku, výpisu z rejstříku zjistil následující skutkový stav věci. Dne 20. 11. 2014 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatek za životní pojištění 290 Kč, v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 12. 2015. Dne 15. 1. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno, a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný uhradil na pohledávku částku ve výši 6 050 Kč. 6. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 2390, § 2392, § 2991, § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. 7. Dále podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo uzavřením smlouvy o půjčce ze dne 20. 11. 2014 ke vzniku závazkového právního vztahu, podle kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Převzetí částky v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky vrátit s úrokem ve výši 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatkem za životní pojištění 290 Kč. Soud posuzoval přiměřenost ujednaných podmínek a dospěl k následujícímu závěru. Sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované podobě 1 680 Kč považoval soud za zcela souladný s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR, a tedy za platně sjednaný. Pokud jde o ujednaný poplatek za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, tedy ve výši 20 % z jistiny, soud jej posoudil jako nepřiměřeně vysoký ve vztahu k jistině, když je mnohonásobně vyšší než je obvyklé a znamená k újmě žalované jako spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (v souladu s § 1813 o. z.). Podobně soud posoudil i poplatek za hotovostní inkaso splátek, jehož důvodnost nadto žalobkyně ani neprokázala. Tento poplatek byl sjednán ve výši 40 % jistiny. A obdobně soud posoudil i poplatek za životní pojištění, který byl sjednán ve výši 2,90 % jistiny. Soud má za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce fakticky těmito poplatky skrytě navýšil smluvené úroky na 86,62 % z jistiny. Ze všech těchto důvodů má soud za to, že ujednání o administrativním poplatku, poplatku za hotovostní inkaso splátek a poplatku za životní pojištění jsou pro žalovaného hrubě nevýhodná a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. To však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a poplatku za životní pojištění lze v souladu s § 576 občanského zákoníku oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí [název soudu] z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], případně na rozhodnutí téhož soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. 10. Lze shrnout, že žalobkyně prokázala platné postoupení pohledávky za žalovaným od právního předchůdce žalobkyně, uzavření smlouvy o půjčce s žalovaným, na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 400 Kč. Až dosud soud přiznal uplatněnému nároku právní ochrany. Ujednání o poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 290 Kč však soud posoudil jako hrubě nevýhodná a sjednaná v rozporu s dobrými mravy. Platby v celkové částce 6 050 Kč, které žalovaný v rámci splátek uhradil na smlouvu o půjčce, soud započetl nejprve na příslušenství dluhu, tedy na úrok ve výši 1 400 Kč, a ve zbývající výši 4 650 Kč (6 050 Kč – 1 400 Kč) na jistinu úvěru a uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku ve výši 5 350 Kč (10 000 Kč + 1 400 Kč – 6 050 Kč) s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Soud přiznal žalobkyni v souladu s uplatněným nárokem úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 350 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení. S ohledem na nepřiznání poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a poplatku za životní pojištění, a tedy k jinému způsobu započítání plateb žalovaného, nepropočítával soud výši úroků, ale tyto přiznal od prodlení žalovaného v procentní výši. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 350/3013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Ve zbývající části, a to co do částky 3 467,27 Kč se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 467,27 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 467,27 Kč od 1. 1. 2016 do zaplacení, soud žalobu z důvodu rozporu s dobrými mravy dle § 580 občanského zákoníku zamítl. 11. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu účastníků, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci byli ve věci přibližně stejně úspěšní.