11 C 119/2023-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhá proti žalovanému zaplacení částky 169 837,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru nazvanou [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které mu poskytla spotřebitelský úvěru 170 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 065,58 Kč. Přitom dle tvrzení s obezřetností prověřila úvěruschopnost žalovaného, vycházela z jím poskytnutých informací a porovnala jeho příjmovou a výdajovou stránku a stanovila disponibilní příjmy žalovaného. Žalovaný se opakovaně dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum], o čemž žalovaného informovala. 2. Žalovaná pohledávka sestává z dlužné vyčerpané jistiny v částce 153 414,53 Kč, z kapitalizovaného smluveného úroku ke dni zesplatnění úvěru v částce 5 747,36 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni [datum] v částce 9 290,56 Kč, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ze smluveného úroku ke dni [datum] v částce 485,02 Kč a dlužných poplatků 900 Kč. Žalobkyně se domáhá též přiznání zákonných úroků z prodlení 15% p.a. z dlužné jistiny a z kapitalizovaných úroků 5 747,36 Kč od 29. ž. 2023 do zaplacení. 3. Elektronický platební rozkaz soudem vydaný se nepodařilo doručit do vlastních žalovaného, proto byl usnesením ze dne [datum] zrušen. Žalovaný zůstal nečinný, k žalobě se nevyjádřil. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst.3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., když žalobkyně se k jednání omluvila, souhlasila s projednání věci v její nepřítomnosti a pro případ, že by soud neměl některá tvrzení za prokázaná, požádala o výzvu k doplnění. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. 4. Ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky elektronicky dne [datum] bylo zjištěno, že na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 170 000 Kč, který se zavázala žalovaný splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 065,58 Kč spolu se sjednaným úrokem 8,70 % p.a. počínaje [datum]. Žalovaný podmínky smlouva nedodržel a žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Žalovaný dle platební historie uhradil na své závazky 24 393,48 Kč. Ve stejným způsobem podané žádosti o [anonymizována dvě slova] je uvedeno, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho čistý měsíční příjem činí 26 000 Kč, to bylo doloženo potvrzením o příjmu ze dne [datum], splácel v době žádosti interní splátky 7 343,45 Kč a externí 200 Kč. Žalovaný v době uzavírání smlouvy splácel celkem 4 závazky vůči žalobkyni a jeden externí. Požadoval úvěr ve výši 100 000 Kč a schválen mu byl 170 000 Kč. Ze systému ISAS soud zjistil, že proti žalovanému žalobkyně podala celkem 6 žalob. Podle nich poskytla žalobkyně žalovanému na základě uzavřených smluv úvěr [datum] ve výši 120 000 Kč, dne [datum] úvěr ve výši 55 000 Kč, dále dne [datum] úvěr ve výši 56 000 Kč dne [datum] další úvěr ve výši 135 000 Kč a dne [datum] úvěr ve výši 62 000 Kč. Žalobkyně předložila dále zřejmě k ověřování úvěruschopnosti žalovaného výpis z jeho běžného účtu za měsíc únor 2022 (tedy za období následující po uzavření smlouvy samotné). Nicméně z něj soud zjistil, že počáteční stav účtu byl 2 047,24 Kč. Konečný stav účtu ke konci února 2022 činil 32 237,63 Kč, obrat kredit 625 267 Kč a obrat debet 495 096,61 Kč. Převážná část příjmů a výdajů představovala sázky v nepřetržitém toku celého měsíce. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla zaslána žalovanému téhož dne. 5. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnutého úvěru, o částečné úhradě ze strany žalovaného, žádosti o úvěr a bankovních výpisů včetně předžalobní výzvy. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 10. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 11. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. Z důkazů provedených vyplývá, že žalobkyně postupovala zcela nezodpovědně při sjednávání úvěrové smlouvy. Přestože jí bylo známo, že již poskytla žalovanému předcházející úvěry a z výpisu z účtu jí také bylo zřejmé, že žalovaný je notorický gambler, který neustále sází minimálně na internetu, schválila a poskytla mu další úvěr dokonce ve výši o 70 000 Kč vyšší, než bylo z jeho strany požadováno. Přitom z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalovaný měl dostatečné příjmy k realizaci splatných závazků a naplňování hráčské závislosti. Tento nezodpovědný přístup žalobkyně je patrný i z toho, že žalovanému přes uvedené skutečnosti nadále poskytovala další úvěry, které nakonec žalovaný nebyl schopen splatit a žalobkyně je nucena si domáhat jejich zaplacení soudní cestou. Žalobkyně tak při náležitém vyhodnocení situace žalovaného musela mít závažné pochybnosti o schopnosti žalovaného požadovaný úvěr splatit, když za pravidelný a zajištěný příjem nelze považovat výhry v sázkových hrách. 12. Protože žalobkyně neprokázala, že při sjednávání úvěru postupovala s náležitou obezřetností postupem vyžadovaný v ustanovení § 86 odst.1. zákona č. 257/2016 Sb., soud uzavřel otázku uzavření smlouvy tak, že ji považuje za absolutně nesplatnou. 13. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 170 000 Kč, žalovaný uhradil celkem podle historie úvěru 24 393,48 Kč a dluží tak 145 606,52 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku žalobu zamítl jako nedůvodnou. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny. Jinými slovy, soud uložil žalovanému povinnost vrátit pouze nesplacenou jistinu, a to bez příslušenství v podobě zákonného úroku z prodle