12 C 186/2022-50 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 24 130 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] a na základě které žalovaná užívala bytovou jednotku [číslo] umístěnou v budově [adresa], na adrese [adresa] (dále jen„ byt“). Žalovaná se mimo jiné zavázala řádně hradit nájemné včetně záloh na úhradu služeb za užívání bytu ve výši 5 000 Kč měsíčně. Z vyúčtování zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za rok 2021 vyplynulo, že na platbách za služby spojené s užíváním bytu vznikl dluh ve výši 24 130 Kč. Žalovaná se zavázala splatit tento dluh prostřednictvím splátkového kalendáře od [datum] do [datum], a to vždy k 20. dni každého měsíce částkou 4 000 Kč na účet žalobkyně. Žalovaná byla k úhradě uvedeného dluhu žalobkyní písemně vyzvána, avšak do dne podání této žaloby ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] nájemní smlouvu na dobu určitou od [datum] do [datum], jejímž předmětem byl nájem shora specifikovaného bytu a kterou se žalovaná mimo jiné zavázala řádně hradit nájemné včetně záloh na úhradu služeb za užívání bytu ve výši 5 000 Kč měsíčně. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] byla doba nájmu mezi účastníky prodloužena do [datum]. Z vyúčtování zálohové úhrady za plnění poskytovaná s užíváním objektu soud zjistil, že rok 2021 skončil nedoplatkem ve výši 24 130 Kč na platbách za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná se zavázala splatit tento dluh prostřednictvím splátkového kalendáře od [datum] do [datum], a to vždy k 20. dni každého měsíce částkou 4 000 Kč na účet žalobkyně, avšak tak neučinila. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní coby pronajímatelem a žalovanou coby nájemcem byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § [číslo] a násl. a ve spojení s ustanoveními § 2235 - § 2241 občanského zákoníku (zvláštní ustanovení o nájmu bytu a domu). 6. Podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2247 odst. 1 občanského zákoníku strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 8. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o nájmu bytu, kdy žalované byl nájem bytu prodloužen do [datum]. Žalovaná neuhradila žalobkyni nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok 2021, který podle vyúčtování činil částku 24 130 Kč. 11. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o nájmu bytu částku 24 130 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého dluhu podle § 1968 občanského zákoníku, přiznal soud žalobkyni také úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni splatnosti pohledávky. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že tuto určil třídenní. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 919 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) po 2 100 Kč, tj. 6 300 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 900 Kč, 21 % DPH počítané z částky 7 200 Kč, tj. 1 512 Kč, a zaplaceného soudního poplatku 1 207 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř), s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).