13 C 125/2023-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, ve které se domáhal po žalované zaplacení částky 134 686 Kč s příslušenstvím, s tím, že mezi žalobcem, jakožto pronajímatelem, a žalovanou jakožto nájemkyní, byla dne 24. 8. 2020 uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které žalobce pronajal žalované byt [číslo] na adrese [adresa žalované] (dále jen„ smlouva o nájmu“). Žalovaná se zavázala platit nájemné ve výši 9 900 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 3000 Kč, celkem tedy 13 900 Kč. Nájemné bylo od září 2021 zvýšeno na částku 13 900 Kč a od května 2022 na částku 15 400 Kč Smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplatila dlouhodobě nájemné, byla smlouva ukončena ke dni 3. 11. 2022. Žalovaná částka je tvořena dlužným nájemným za roky 2020 a 2021 ve výši 103 400 Kč a nedoplatkem za služby spojené s užíváním bytu ve výši 31 286 Kč. Zároveň žalobce uplatnil nárok za zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek. 2. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce uzavřel dne 24. 8. 2020 s žalovanou smlouvu o nájmu bytu, jehož vlastníkem je dle výpisu z katastru nemovitostí žalobce. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2020. Žalovaná zavázala platit nájemné ve výši 9 900 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 3000 Kč, celkem tedy 13 900 Kč, které měly být placeny k 1. dni v měsíci (jak vyplývá ze smlouvy o nájmu). Dodatkem ke smlouvě byla nájemní smlouva prodloužena do 31. 8. 2022, ve kterém bylo i dohodnuto splácení dluhu na nájemném a službách z předešlých let. Žalovaná neplatila dlouhodobě nájemné a dostala ke dni 3. 11. 2022 výpověď z nájmu z důvodu neplacení nájmu, dluhu z předešlého roku a nereagování na výzvy (jak vyplývá z výpovědi z nájmu). Žalobce vyzval dne 16. 2. 2023 žalovanou k zaplacení dlužné částky (jak vyplývá z předžalobní výzvy), ta však nezaplatila. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem coby pronajímatelem, a žalovanou, coby nájemcem, byla platně uzavřena smlouva o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl. a ve spojení s ustanovením § 2235 - § 2296 občanského zákoníku (zvláštní ustanovení o nájmu bytu a domu). 5. Dle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o nájmu bytu, přičemž žalované byl nájem bytu prodloužen do 31. 12. 2022. Žalovaná však dlouhodobě neplatila nájem a služby spojené s užíváním bytu a vznikla jí povinnost uhradit částku ve výši sjednané ceny za nájemné a služby, tj. v celkové výši 134 686 Kč, když za roky 2020 a 2021 vznikl dluh na nájemném ve výši 103 400 Kč a nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu ve výši 31 286 Kč. 8. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě jako takové se žádným způsobem nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu smlouvy o nájmu dlužnou částku společně s úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částek, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž jednotlivá data počátku prodlení jsou dny následující po dni splatnosti jednotlivých dlužných částek. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 072 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) po 6 500 Kč, tj. 19 500 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 900 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 20 400 Kč, tj. ve výši 4 284 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 5 388 Kč Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce.