13 C 35/2023-62 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 28. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 732 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 22. 12. 2020 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále také„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého dluhu a i přes písemné výzvy úhradu neprovedl, proto se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 5. 2022 s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 22. 5. 2022. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 4. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], tj. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému dne 22. 12. 2020 úvěr ve výši 16 000 Kč (zasláním částky na účet žalovaného) a žalovaný se zavázal vrátit uvedenou částku nejpozději do 30 dnů bez nutnosti platit úrok nebo poplatky anebo splácet revolvingový úvěr minimálními měsíčními splátkami ve výši 3 % z dlužné částky s úrokem z úvěru za měsíc, nejméně však 500 Kč. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 1746 odst. 2 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., a to prostředky komunikace na dálku – vyplněním elektronického formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto postupitelem a žalobkyní jakožto postupníkem dne 6. 5. 2022 došlo k postoupení žalované pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 22. 5. 2022. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nezaplatil, proto byl k úhradě dluhu vyzván dopisem ze dne 22. 5. 2022, který je výzvou podle § 142a odst. 1 o. s. ř., jejíž odeslání žalobkyně prokázala podacím lístkem ze dne 22. 5. 2022. Žalovaný však žalobkyni ničeho nezaplatil. 6. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ občanský zákoník“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 7. Podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru dne 22. 12. 2020. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele úvěru, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně uvedla svá tvrzení tak, že poskytovatel úvěru vycházel z veřejně dostupných rejstříků (ISIR, CEE či z dalších blíže nespecifikovaných dostupných evidencí dlužníků), dále tvrdil, že matematicky posoudil, zda rozdíl mezi měsíčními příjmy a výdaji žalovaného bude vyšší než předpokládaná měsíční splátka úvěru a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Ke svým tvrzením žalobkyně doložila dokument označený jako„ profil uživatele“, ze kterého vyplývá, že měsíční příjem žalovaného činil 17 000 Kč, náklady na bydlení 1 000 Kč, ostatní měsíční náklady 4 560 Kč, splátky úvěrů 4 000 Kč měsíčně. Údaje uvedené v dokumentu„ profil uživatele“ nebyly nijak prokázány. Je zřejmé, že uvedené náklady na bydlení i ostatní měsíční náklady žalovaného jsou výrazně podhodnoceny a zcela nereálné. Závěr, že žalovaný byl schopen splatit do 30 dnů částku 16 000 Kč (při nepřekročení doby splatnosti) nebyl prokázán žádným způsobem. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 16 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh podle žalobních tvrzení zaplatil 1 417 Kč, zbylou částku ve výši 14 583 Kč nevrátil a dostal se do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí částky do zaslání první prokázané výzvy dne 22. 5. 2022 uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 31. 5. 2022, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy odeslané dne 22. 5. 2022, která byla v souladu s ustanovením § 573 občanského zákoníku žalovanému doručena dne 25. 5. 2022 Posledním dnem třídenní lhůty k úhradě dluhu (stanovené v předžalobní výzvě) bylo pondělí 30. 5. 2022, tj. prodlení nastalo dnem 31. 5. 2022 v souladu s § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Soud přiznal úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. 15. Žalobkyni podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), vznikla podáním žaloby poplatková povinnost ve výši 1 130 Kč (5 % z částky 22 600 Kč /tj. jistina 14 583 Kč plus smluvní pokuty 8 000 Kč zaokrouhlené podle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, a to podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků). Žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 670 Kč. 16. Podle § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kd