17 C 17/2023-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 15 132 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřeli dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet] v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak poplatek ve výši 2 432 Kč, do [datum], avšak svou povinnost částečně, ke dni podání žaloby, nesplnil. Na svůj dluh uhradil 910 Kč, které žalobkyně započítala na smluvní pokutu. Kromě jistiny s poplatkem se žalobkyně z titulu smluvního ujednání domáhala také smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o zápůjčce vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částku 3 000 Kč a dne [datum] částku 7 000 Kč (prokázáno potvrzeními o platbě). Žalovaný se zavázal vrátit, nejprve za částku 3 000 Kč, poplatek 682 Kč, následně dle dodatku ze dne [datum] na další částku 7 000 Kč, celkem 12 432 Kč, tedy půjčenou částku včetně tzv. poplatku ve výši 2 432 Kč, jednorázově do [datum]. Pro případ prodlení si strany v článku 2.3 smlouvy ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a povinnost žalované uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalované, mj. ve výši 500 Kč za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Tyto skutečnosti soud zjistil z předložené smlouvy včetně dodatku smlouvy. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván poprvé dopisem ze dne [datum], následovaný dalšími výzvami ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] (prokázáno jednotlivými výzvami). K úhradě dluhu byl vyzýván také zástupcem žalobkyně dopisem ze dne [datum], který mu byl téhož dne odeslán (prokázáno výzvou a podacím lístkem). 4. Z výplatní pásky žalovaného vyplynula čistá mzda za červen 2021 ve výši 19 863 Kč, za červenec 2021 ve výši 19 665 Kč. 5. Z výpisu z registru exekucí vyplynulo, že k datu [datum] se zde žalovaný nevyskytoval. 6. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že vycházela z údajů o příjmech žalovaného u zaměstnavatele Doosan bobcat (prokázáno výplatními páskami) s příjmem 19 764 Kč. Žalobkyně nevyšla z žádných listin ohledně výdajů žalovaného, kdy údaje uvedené ve vyjádření žalobkyně, tedy, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný, nemá žádné nezletilé děti a jeho měsíční výdaje činí 2 000 Kč, nebyly žádným způsobem prokázány. 7. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 8. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 10 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o zápůjčce dne [datum], respektive [datum], kdy byl uzavřen dodatek o navýšení výše zápůjčky. K výzvě soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku žalobkyně doplnila, že příjmy žalovaného zjišťovala dotazem na žalovaného a ověřila je z listin předložených žalovaným, tedy výplatních pásek, jak je uvedeno výše. Výdaje žalovaného ověřila dotazem na žalovaného a následně ověřila úvěruschopnost nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku ke dni podání žádosti o zápůjčku, kde žalovaný neměl žádný záznam. Žádné další údaje žalobkyně nedoplnila. Z těchto důkazů soud zjistil, že příjem žalovaného činil průměrně 19 764 Kč, avšak za prokázané období dvou měsíců navíc červen a červenec, kdy žádost byla z října 2021. Nelze tak bez dalšího dovodit, že žalovaný měl zaručený příjem ve výši 19 764 Kč, jak tvrdila žalobkyně. Žádným způsobem nebyly rovněž prokázány výdaje žalovaného, když výpis z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí znamená pouze prokázání skutečnosti, že žalobce nemá aktuálně dluh, který je již vymahatelný prostřednictvím exekuce. Nesvědčí však o tom, že žalovaný nemá žádné další závazky, když žalobkyně nedoložila ani prohlášení žalovaného v tomto smyslu. K prokázání této skutečnosti dále běžně slouží výpisy z databází např. Solus, Nnebankovní registr klientských informací či Bankovní registr klientských informací. Pokud se jednalo o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný společně s poplatkem, tedy v celkové výši 12 432 Kč vrátit ve lhůtě 17 dnů, nelze bez dalšího dojít k závěru, že žalobkyně mohla dospět bez důvodných pochybností k tomu, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr v této lhůtě vrátit. Způsob, jakým žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splatit závazek, neposkytoval dostatek informací o jeho zejména výdajových poměrech, když částka 12 432 Kč znamenala prakticky 2/3 příjmu žalovaného v předcházejících měsících. Bez základních znalostí o platební morálce žalovaného zjištěné např. výpisem z jeho bankovního účtu, neměla žalobkyně prokazatelně žádné povědomí o skutečných poměrech žalovaného. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní k tomu, že posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. To má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Výkladem je třeba dospět k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, která nevyžaduje uplatnění námitky neplatnosti žalovanou, jak dovodil odvolací soud zdejšího soudu, tedy Krajský soud v Praze, např. ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75, či rozsudku ze dne 23. 8. 2018, č. j. 27 Co 477/2018-108. Tento závěr podporuje také stanovisko generální advokátky [jméno] [příjmení] přednesené dne [datum] ve věci C [číslo], OPR – [právnická osoba] proti GK, a následný rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) v této věci ze dne [datum], dle kterého je třeba upřednostnit unijní výklad před vnitrostátním. Unijní předpisy soudům ukládají zkoumat splnění podmínky (posouzení schopnosti splácet) z úřední povinnosti a v případě nesplnění této povinnosti uplatnit sankci v podobě neplatnosti smlouvy, bez ohledu na to, zda vnitrostátní předpis vyžaduje aktivitu dlužníka či nikoliv. S ohledem na uvedené považuje soud smlouvu o zápůjčce za od počátku neplatnou. 15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 10 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 910 Kč, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 9 090 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do zaslání první prokázané výzvy dne [datum] uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané