17 C 21/2023-74 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení celkové částky 52 781 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení a smluvním úroku, s odůvodněním, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40 000 Kč, který se zavázal spolu se sjednaným úrokem ve výši 64,85 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 2 629 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem dubnem 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 498 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu [datum], a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. V souladu s bodem 6.5 smlouvy vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě ode dne [datum], až do jejího úplného zaplacení. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek, avšak marně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním, a to z návrhu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] (včetně akceptační doložky ze dne [datum]), z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], z dokladu o vyplacení úvěru ze dne [datum] a splátkového kalendáře ze dne [datum], včetně dodejky z [datum], vyplynulo, že dne [datum] podepsal žalovaný smlouvu o úvěru a to dohodnutým postupem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, které byly žalovanému zaslány dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit částku 40 000 Kč s úrokem 64,84 % ročně (oproti úroku 64,85% uvedenému v žalobě), celkem 91 584 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 2 629 Kč, splatných vždy ke každému 17. dni příslušného měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem dubnem 2022. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] a z výzvy ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné splátky [číslo] [číslo] zároveň jej upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru a vzniku nákladů v souvislosti s těmito výzvami. Z oznámení ze dne [datum] vyplynulo, že žalobkyně ke dni [datum] zesplatnila celý zbytek dluhu v důsledku prodlení žalovaného trvajícího déle než 65 dnů, a to v celkové částce 46 571 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně podacího archu z [datum], vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky s možností uplatnění své pohledávky v soudním řízení. Z karty klienta vyplynulo zaslání upomínek ohledně druhé a třetí dlužné splátky včetně tvrzení žalobkyně, že na dlužnou částku bylo zaplaceno 7 887 Kč. 4. Z přílohy [číslo] k návrhu smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet ze dne [datum] a přihlášky do pojištění vplynulo, že se žalovaný přihlásil do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, sjednaného na základě pojistné smlouvy mezi poskytovatelem úvěru v roli pojistníka a pojišťovnou [právnická osoba] s měsíční úhradou za pojištění ve výši 85 Kč. 5. Z výpisu z nebankovního registru klientských (NRKI) informací vyplývá, že žalovaný měl CBS skóre 539, s tím, že se jedná o klienta s nízkým rizikem. 6. Z výpisu z registru SOLUS z [datum] vyplynulo, že zde nebyl žádný záznam o dlužné částce po splatnosti. 7. Z prohlášení klienta ze dne [datum] včetně hodnocení klienta z téhož dne, vyplynulo, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 19 282 Kč měsíčně ze zaměstnání, z výdajů 3 860 Kč měsíčně, z platby za bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně a z výdajů na dopravu, kurzy a záliby 0 Kč měsíčně, a z informací, že žalovaný nemá další výdaje na splátky. Vycházela z celkových výdajů 6 463 Kč a rezervy 11 819 Kč měsíčně. Jako finanční potřeba byla uvedena částka 250 000 Kč, celková výše úvěru 40 000 Kč. Jako zaměstnavatel uvedeno [právnická osoba], hlavní pracovní poměr na dobu určitou, rodinný stav svobodný. 8. Z výpisu vybraných pohybů na účtu vyplynulo, že žalovanému byla vyplacena mzda od Senco [obec] spol. na jeho účet ve výši 15 850 Kč v 11/ 2021, ve výši 19 619 Kč v 12/ 2021, ve výši 19 894 Kč v 1/ 2022 a ve výši 18 335 Kč v [číslo]. 9. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 10. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení a nenavrhla důkazy ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného, kterou zjistila, že žalovaný je v registru NRKI veden jako osoba s nízkým rizikem a dle registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam o dlužné částce po splatnosti. Jeho příjem byl však okolo 19 000 Kč měsíčně a žalobkyně vyšla z neověřených výdajů na bydlení v nereálné výši 2 603 Kč měsíčně a z celkových výdajů žadatele 6 463 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že splátka požadovaného úvěru představovala 14 % celkových příjmů žadatele, který navíc uvedl svou finanční potřebu ve výši 250 000 Kč v žádosti o úvěr, bylo na místě ověřit hospodaření s reálnou rezervou dalším způsobem (např. předložením celkového výpisu z účtu). Prakticky jediným důkazem o jeho úvěryschopnosti bylo potvrzení o příjmu v průměrné výši 18 424 Kč, za 4 měsíce předcházející žádosti. Nelze tak dospět k závěru, že žalobkyně měla dostatečné informace o jeho hospodaření. Žalobkyně vycházela především z životního minima, které je zcela hypotetickým pojmem a pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného neposkytuje odpovídající představu o jeho faktických poměrech. Ze všech těchto