20 C 37/2023-28 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 27 732 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení a kapitalizované smluvní pokutě z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřeli dne 8. 6. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 20 300 Kč, a to převodem na účet č. [bankovní účet] v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 080 Kč, poplatek za službu presto v částce 165 Kč, celkem tedy 25 545 Kč, do 8. 7. 2022, avšak svou povinnost ke dni podání žaloby ani částečně nesplnil. Kromě jistiny s poplatkem se žalobkyně z titulu smluvního ujednání domáhala také smluvní pokuty ve výši 1 827 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání soudu dne 17. 10. 2023 se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně svou účast u jednání soudu omluvila, soud jednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 6. 2022 vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem na účet č. [bankovní účet] dne 8. 6. 2022 částku 20 300 Kč (prokázáno náhledem na bankovní účet -autorizace ověření účtu žalovaného a přehledem transakcí vyplacených spotřebiteli). Ve smlouvě se žalovaný se zavázal vrátit částku 20 300 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 080 Kč a poplatek za službu presto ve výši 165 Kč, jednorázově do 8. 7. 2022. Z všeobecných obchodních podmínek a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že pro případ prodlení si strany odkazem na ustanovení všeobecných obchodních podmínek (v bodě 6.4) a sazebníku poplatků ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván také zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 10. 3. 2023, který mu byl téhož dne odeslán (prokázáno výzvou ze dne 10. 3. 2023 a podacím lístkem z téhož dne). Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně uzavřela, že žalovaný má ověřený čistý měsíční příjem 60 953 Kč, přičemž výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 35 000 Kč. Žádné další přílohy, které by prokazovaly doložený tvrzených skutečností žalobkyní, nebyly předloženy, žalobkyně doložila pouze příjmové transakce z bankovního účtu žalovaného. V těchto položkách jsou bez uvedení konkrétního druhu příjmu uvedena data a částky příjmových transakcí. 4. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k 8. 6. 2022 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022. 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému prostředky ve výši 20 300 Kč v souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru dne 8. 6. 2022. S ohledem na učiněné závěry by bylo na místě žalobkyni poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. Toto poučení však nebylo možné poskytnout pro omluvu žalobkyně z jednání. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní k tomu, že posoudila schopnost žalovaného zápůjčku splácet, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. To má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Dle úpravy účinné v době uzavření smlouvy, se jedná o neplatnost absolutní, která nevyžaduje uplatnění námitky neplatnosti žalovanou. S ohledem na uvedené považuje soud smlouvu o úvěru za od počátku neplatnou. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 20 300 Kč. Na tuto částku nebyla uhrazena žádná částka, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni tuto částku. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí finančních prostředků do doručení první prokázané výzvy odeslané dne 10. 3. 2023 uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící podle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 17. 3. 2023, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané dne 10. 3. 2023, a částka mohla být uhrazena ve stanovené lhůtě do třech dnů, tedy od doručení 13. 3. 2023 do 16. 3. 2023 v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši k datu prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy o úběru byla žaloba výrokem II. zamítnuta, neboť požadované částky měly základ v neplatné smlouvě. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 zákona č. o.s.ř. 13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 48,33 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná jen částečně. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 096 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b a § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14 odst. 5 AT a dále náhrady za 21% DPH ve výši 252 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). S ohledem na míru úspěchu žalobkyně ve věci jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 231,50 Kč (tj. 48,33 % z částky 2 548 Kč). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).