21 C 143/2023-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 8. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 25 000 Kč úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 25 000 Kč od 9. 2. 2022 do 3. 3. 2023, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 935 Kč od 4. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 27 452 Kč, kapitalizovaným úrokem vyčísleným na 5 301,37 Kč, smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč se úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 500 Kč od 26. 8. 2023 do zaplacení. 2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 54 187 Kč, a to v 78 týdenních splátkách, přičemž splatnost první splátky nastala 7 dnů od uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 8. 2. 2022. 3. Žalovaný však do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatil, a to tím, že ani ke dni splatnosti poslední splátky, tj. ke dni 8. 2. 2022 svůj závazek nesplnil. Žalovaný uhradil pouze 3 935 Kč. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupila na žalobkyni. 5. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 69 906,79 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 25 000 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 25 252 Kč, když poplatek představuje příslušenství pohledávky vypočítané do dne splatnosti poslední splátky závazku, tj. do 8. 2. 2022, z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2 200 Kč a z nesplacené smluvní pokuty ve výši 17 454,79 Kč. 6. Poplatky byly sjednány v čl. 6 Smluvních podmínek Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdkyně žalobkyně byla oprávněna účtovat si opakovaně poplatek za písemnou upomínku při prodlení s úhradou splátky závazku a dále poplatek za zahájení vymáhání pohledávky oddělením Centrálního vymáhání pohledávek Právního předchůdce žalobce. Shora definované poplatky představují účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky. 7. Kapitalizovaný úrok ve výši 27 452 Kč, který se skládá z nesplaceného poplatku ve výši 25 252 Kč a z nesplacených poplatků za upomínání žalovaného a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 2 200 Kč. 8. Smluvní úrok v sazbě 86 % ročně z nesplacené jistiny úvěru ve výši 25 000 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 5 301,37 Kč, a dále pak smluvní úrok v sazbě 11,75 % ročně za období od 11. 5. 2022 do zaplacení. 9. Smluvní pokuta byla postoupena ve výši 17 454,79 Kč. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 25 000 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 9. 2. 2022 do 24. 6. 2023, tj. za období, které předchází podání žalobního návrhu. Výše žalobním návrhem uplatněné smluvní pokuty tak činí 12 500 Kč, když v takto vypočtené smluvní pokutě je zahrnuta i postoupená smluvní pokuta, je-li žalobcem nárokovaná výše smluvní pokuty vyšší než postoupená smluvní pokuta. Žalobkyně napočítala smluvní pokutu i po postoupení pohledávky za žalovaným, proto její výše uplatněná žalobním návrhem může činit více, něž kolik bylo na smluvní pokutě postoupeno. 10. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 11. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 11. 8. 2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu téhož dne poskytla finanční prostředky ve výši 25 000 Kč (smlouva o úvěru). ii. Zákazník (žalovaný) se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek 26 847 Kč. Celková dlužná částka činila 54 187 Kč. Úroková sazba činila 86 %. Byly sjednány týdenní splátky ve výši 695 Kč, poslední 672 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr úvěru činila 147,50 %. iii. V zákaznické kartě – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 8. 2020 podepsané žalovaným žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako logistik s čistým měsíčním příjmem 20 783 Kč, má zápůjčku a kreditní kartu u jiné společnosti se splátkami ve výši 5 500 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 100 Kč, je svobodný a žije v nájmu. iv. Žalovaný po poskytnutí úvěru uhradil 3 935 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně). v. Dne 16. 12. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 včetně Přílohy [číslo]). vi. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Zároveň ho vyzvala k uhrazení 69 906,79 Kč, a to do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 16. 2. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 12. 2022, poštovní podací arch ze dne 16. 2. 2023). vii. Výzvou ze dne 29. 5. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 69 906,79 Kč (viz výzva před podáním žaloby ze dne 29. 5. 2023 a poštovní podací arch ze dne 5. 6. 2023). viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním. 12. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. 20. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit. 21. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spo