21 C 159/2023-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14. 9. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 13 250 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 900 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že s žalovanou dne 27. 10. 2022 uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež jí zaslala na jeho bankovní účet dne 27. 10. 2022. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 26. 11. 2022. Žalovaná závazky neuhradil řádně a včas. Podle čl. 2 3. smlouvy žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 10 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 27. 10. 2022 do 13. 9. 2023, ve výši 2 900 Kč. 3. Žalobkyně si podle svých slov před uzavřením smlouvy od žalované vyžádala„ informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného.“ Ze zjištěných informací žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce. 4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 5. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 27. 10. 2022 žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, kterou se zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 6 000 Kč. Dne 1. 11. 2022 žalobkyně s žalovanou uzavřela dodatek ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno], kterou se zavázala navýšit žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 6 000 Kč o 4 000 Kč. Žalovaná se tyto finanční prostředky (10 000 Kč) zavázala žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 3 250 Kč do 26. 11. 2022 (prokázáno z uvedených smluv). Obě uvedené smlouvy budou dále v tomto rozsudku označovány společně jako„ smlouva zápůjčce“. ii. Žalobkyně převedla na bankovní účet žalované dne 27. 10. 2022 6 000 Kč a 1. 11. 2023 4 000 Kč (prokázáno z výpisu z běžného účtu). iii. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu ze smlouvy o zápůjčce, a to do tří dnů. Výzva byla žalované odeslána (předená České poště, s. p. k přepravě) dne 8. 8. 2023 (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 8. 8. 2023 a podací lístek ze dne 8. 8. 2023). iv. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním. 6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce posuzoval věc soud podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 11. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty. 14. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované 10 000 Kč, byla proto také povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit. 15. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný. 16. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. 17. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021). 18. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ověřovala a odkázala na dokument nazvaný zákaznická karta. Jelikož tento ani jiný dokument žalobkyně nedoložila, má soud za to, že při posuzování příjmů a výdajů žalované (v rozporu s výše citovanou judikaturou) vycházela toliko z jejích ničím neověřených tvrzení. Nad to lze doplnit, že žalobkyně neprokázala, že ověřovala schopnost žalované splácet úvěr ve veřejných rejstřících. 19. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 18. 12. 2023, nemohl jí poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy. 20. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr (zápůjčku) splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o zápůjčce (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na v