21 C 48/2023-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 17. 2. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 7 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 281,81 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 660,21 Kč a úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 7 000 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč. 2. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě jí poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tento úvěr s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč a smluvním úrokem do 30. 7. 2021. Výše kapitalizovaného úroku činí 9 281,81 Kč, a je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 644,70 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 372,19 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 264,92 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 31. 7. 2021, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru do 9. 9. 2022 Smluvní pokuta činí 0,1 % denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení (zůstatek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru). 3. Žalobkyně žalované zaslala předžalobní výzvu, na svůj dluh však žalovaná dosud ničeho neuhradila. 4. Žalobkyně, dále uvedla, že původní věřitelka posouvala úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou. 5. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 6. Z provedeného dokazování se podává: i. Dne 30. 6. 2021 uzavřela původní věřitelka s žalovanou smlouvu o úvěru (viz smlouva o úvěru), na základě které jí dne 30. 6. 2021 poskytla finanční prostředky ve výši 7 000 Kč (viz historie transakcí). ii. Podle úvěrové smlouvy byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství do 30. 7. 2021. iii. Dne 7. 6. 2022 byla mezi původním věřitelkou a žalobkyní uzavřena rámcová smlouva o postupování pohledávek, na základě které původní věřitelka, prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022, postoupila na žalobkyni pohledávky ze smlouvy o úvěru za žalovanou (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek a dílčí smlouva o postoupení pohledávek a příloha č. 1). iv. Původní věřitelka dopisem ze dne 24. 11. 2022 oznámila žalované, že postoupila své pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a vyzvala žalovanou k uhrazení dluhů ze smlouvy o úvěru, a to ve lhůtě deseti dnů„ po obdržení dopisu“. Výzva byla žalované odeslána dne 28. 11. 2022 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 a poštovní podací arch ze dne 28. 11. 2022). v. Výzvou před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. Výzva byla žalované odeslána dne 2. 2. 2023 (viz výzva před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2023 a poštovní podací arch ze dne 2. 2. 2023). vi. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním. 7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty. 16. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit. 17. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož: i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný. 18. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. 19. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. 33 ICdo 27/2021). 20. Žalobkyně k otázce, zda původní věřitelka s odbornou péčí posoudila schopnost žalované úvěr splácet, uvedla pouze to, že úvěruschopnost žalované posouvala na základě údajů poskytnutých žalovanou. Soud má proto (s ohledem na závěry výše citované judikatury) za to, že původní věřitelka řádně a s odbornou péčí neprověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. 21. K uvedenému soud z procesní opatrnosti dodává, že protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 23. 6. 2023