10 C 108/2024-26 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalované zaplacení částky 32 243,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 432,72 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 010,96 Kč od , datum, do , datum, , dále zákonným úrokem z prodlení z částky 32 243,84 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně., právnická osoba, odůvodnění žalobkyně uvedla, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 40 727,30 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené ve smlouvě, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,28% z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 28 030 Kč. Jelikož porušila povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a zesplatnila úvěr ke dni , datum, , přičemž žalovaná byla dopisem z uvedeného dne vyzvána k uhrazení dluhu, který činí 32 243,84 Kč a sestává se z neuhrazené jistiny ve výši 29 969,66 Kč, poplatků za pojištění ve výši 174,18 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalované byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy.3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl následně zrušen pro nedoručení do vlastních rukou žalované. K jednání ve věci samé se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaná se nedostavila bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými.5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , úvěrových podmínek, rámcové pojistné smlouvy a informací o pojištění, výpisu čerpání, splátek a úhrad, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 40 727, 30 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy. Žalovaná uhradila celkem částku 28 030 Kč.6. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při ověřování úvěryschopnosti žalované vycházela z následujících informací, žalovaná byla na , Anonymizováno, , Anonymizováno, , její příjem činil , částka, , byla , Anonymizováno, , měla , Anonymizováno, , Anonymizováno, , uvedla příjem ostatních členů domácnosti ve výši , částka, , dále měsíční výdaje ve výši , částka, . Byla prověřována žalobkyní v registrech ISIR, NRKI a SOLUS.7. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zesplatněného dluhu ze smlouvy ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy.8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 727,30 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí.17. Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Vycházela z údajů, jejichž původ neosvětlila (patrně je sdělila sama klientka). Již ze zjištěných údajů vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet s ohledem na výši jejích příjmů. Není zřejmé, zda došlo k dalšímu prověřování úvěryschopnosti žalované a k ověření sdělených údajů. Rovněž není zřejmé, jaké konkrétní informace byly získány z dostupných databází a vlastních systémů (pouze je uvedeno, že žalovaná byla lustrována s postačujícím výsledkem).18. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení ji o následcích nesplnění takové výzvy.19. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 40 727, 30 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila částku 28 030 Kč. Proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 12 697,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě zesplatnění dluhu s výzvou k úhradě ze dne , datum, . Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy. Lhůta k plnění žalované uplynula dne , datum, a počínaje dnem , datum, byla s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalovaná byla sice v řízení úspěšnější, ale soud z obsahu spisu nezjistil, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady.