10 C 145/2024-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalované zaplacení částky 11 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále také jen „původní věřitel“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 11 700 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalovaná se dostala do prodlení s vrácením poskytnutého úvěru, a proto byla původním věřitelem vyzvána k úhradě dluhu. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou ze dne , datum, společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , která jí postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni.2. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. K jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované.3. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Z úvěrové smlouvy, potvrzení o transakci k částce 11 700 Kč dne , datum, , a sdělení , právnická osoba, ., bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované částku 11 700 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., ze dne , datum, a ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, ., ze dne , datum, , bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku z předmětné smlouvy společnosti , právnická osoba, ., která postoupila pohledávku žalobkyni.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.13. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 11 700 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitel posuzoval schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí.14. Žalobkyně k takovému svému tvrzení neoznačila ani nepředložila žádný důkaz. Vycházela z údajů, jejichž obsah soudu nesdělila a nepředložila. Není zřejmé, zda došlo k ověření těchto údajů například pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu žalované. Rovněž není zřejmé, jaké konkrétní informace byly získány z dostupných databází a vlastních systémů (pouze je uvedeno, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie). Dále je zřejmé, že žalobkyně (resp. původní věřitel) nezjišťovala a neověřovala dostatečně výdaje žalované (k těmto skutečnostem chybí jakékoliv tvrzení).15. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení o následcích nesplnění takové výzvy.16. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že původní věřitel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 11 700 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 11 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů. Lhůta k plnění žalované uplynula dne , datum, a počínaje dnem , datum, byla s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21% DPH ze součtu odměny a paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).