13 C 109/2024-24 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 311,81 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena Smlouva po úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 17 500 Kč. Nad rámec jistiny měla zaplatit smluvní úrok ve výši 12 816, 32 Kč, celkem tedy 30 316, 32 Kč, které měl hradit v 10 měsíčních splátkách. Žalovaná však nehradila splátky řádně, a proto byl úvěr zesplatněn. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny. Dále požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok.2. Podáním ze dne 15. 7. 2024 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to do částky 3 696, 57 Kč, představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu. Soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání.4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, vyplynulo, že byla uzavřena dne 15. 11. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této Smlouvy byly žalované poskytnuty na její bankovní účet finanční prostředky ve výši 17 500 Kč, které měla zaplatit v 10 splátkách, přičemž poslední měla být dne 15. 12. 2023 (zjištěno ze Smlouvy a z potvrzení o odeslání platby). Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplácena řádně a včas, byl úvěr ke dni 15. 10. 2023 zesplatněn. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla touto smlouvou platně postoupena na žalobkyni ke dni 6. 11. 2023, o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 10. 11. 2023. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 15. 10. 2023 a poštovního podacího listu). Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně doložila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnila, když právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila řádně a včas půjčené finanční prostředky.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila. Žalovaná však zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověla včetně zákonného úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 111,81 Kč od 8. 11. 2023 (tedy od dne účinnosti Smlouvy o postoupení pohledávky) do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od tohoto data do zaplacení, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21% DPH ze součtu odměny a paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).