13 C 33/2024-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 20. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 19. 11. 2022 uzavřena Smlouva o úvěru prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 39 000 Kč, který byl zaslán na bankovní účet žalovaného a měl ho splatit nejpozději do 18. 1. 2023. Celkově měl zaplatit částku 45 994 Kč, dostal se však do prodlení. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka tvoří nesplacenou jistinu ve výši 29 994 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 006 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok 1 938 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 19. 1. 2023 do 7. 7. 2023 ve výši 2 083,14 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč a zákonný úrok z prodlení od 12. 7. 2023.2. Žalobkyně dne 16. 4. 2024 vzala žalobu částečně zpět co do částky 6 944 Kč představující požadované příslušenství, tedy kapitalizovaný úrok ve výši 1 938 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 006 Kč. Soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl zdejší soud bez nařízení jednání.4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, vyplynulo, že byla uzavřena dne 31. 3. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této Smlouvy byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 39 000 Kč, které měl vrátit do 18. 1. 2023 (zjištěno ze Smlouvy). Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla touto smlouvou platně postoupena na žalobkyni ke dni 7. 7. 2023 s účinností od 12. 7. 2023, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 19. 7. 2023 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího archu). Žalovanému byla dne 2. 11. 2023 zaslána předžalobní upomínka, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky (zjištěno z předžalobní upomínky a poštovního podacího listu). Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně doložila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnil, když právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil řádně a včas půjčené finanční prostředky.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 994 Kč od 12. 7. 2023 (den účinnosti Smlouvy o postoupení pohledávky) do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od data 19. 1. 2023 (den následující po splatnosti pohledávky) do 7. 7. 2023 (den uzavření smlouvy o postoupení pohledávky) ve výši 2 083,14 Kč, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dále přiznal i náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 578 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud oproti návrhu podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva, žaloba) po 500 Kč, tj. 1 500 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 1 800 Kč, tj. ve výši 378 Kč, a zaplaceného soudního poplatku 1 400 Kč.