21 C 10/2024-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 25. 9. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 105 596,31 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 74 301,09 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 19,33 % ročně z částky 54 630,09 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 54 630,09 Kč, poplatků ve výši 19 671 Kč a smluvní pokuty ve výši 31 295,22 Kč.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , jméno FO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 198 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal částku spolu s úroky a poplatky vrátit formou 72 pravidelných měsíčních splátek, každá ve výši 4 668 Kč. Žalovaný se v průběhu trvání smlouvy o úvěru dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a neplnil tak řádně a včas své závazky. Tímto podstatně porušil ustanovení smlouvy o úvěru. Na základě tohoto porušení byla právní předchůdkyně žalované oprávněna odstoupit od smlouvy o úvěru a požadovat okamžité splacení celého úvěru. Odstoupení od smlouvy o úvěru nabylo účinnosti 20. 8. 2021. Žalovaný za celé smluvní období uhradil na předmětnou pohledávku celkem 252 538 Kč.3. Podle žalobkyně její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že žalovaný doložil právní předchůdkyni následující skutečnosti Rodinný stav: „svobodný“; S bydlištěm: „u rodičů“; Bez vyživovaných osob; Příjem žalovaného z pracovního poměru „na dobu neurčitou“; Žalovaný v době žádosti o úvěr neměl vůči koncernu , jméno FO, žádné závazky; Žalovaný v době žádosti neměl žádné závazky v registru NRKI a BRKI, ale v žádosti deklaroval závazky ve výši 3 000 Kč, ty byly zahrnuty do výpočtu kapacity splácet; Zdrojem příjmu byla mzda ve výši 32 000 Kč – povolání dělník, (doložen na výpisech z účtu, příjem 26 600,00 Kč a 32 000 Kč – průměr sice nižší než klient uvedl, tedy cca 30 000 Kč, nicméně vzhledem k nízkým závazkům klienta, bylo toto snížení zahrnuto do výpočtu kapacity splácet, ale nebylo nutné opravit na žádosti). V rámci schvalování smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně provedla následující kontroly: kontrola platnosti předložených dokladů totožnosti v databázi Ministerstva vnitra ČR – bez negativního nálezu; kontrola na aktuální a historické dlužnosti žalovaného (jak v rámci skupiny, tak v registrech) – bez negativního nálezu; kontrola v registru ISIR – bez negativního nálezu; kontrola adresy – kontrola, zda žalovaný nemá adresu na obecním (městském) úřadě či ubytovně; kontrola zaměstnavatele a ověření zaměstnavatele; kontrola BLACK LISTU (vozidlo, doklady) – bez negativního nálezu; kontrola četností a odlišností na žádostech – bez negativního nálezu (kontrola, zdali žalovaný v předchozích žádostech o úvěr neuvedl jiného zaměstnavatele, jinou výši příjmu nebo důchodu či jiný počet vyživovaných osob, apod.). Vozidlo bylo oceněno na 208 904 Kč.4. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni.5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.6. Z provedeného dokazování se podává:i. Dne 23. 8. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla finanční prostředky ve výši 198 000 Kč (viz smlouva o úvěru).ii. Zákazník (žalovaný) se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 19,33 % ročně. Byly sjednány měsíční splátky ve výši 4 668 Kč. Roční procentní sazba nákladů na úvěr úvěru činila 21,20 %.iii. Podle odstavce 11. 1. 1. smlouvy o úvěru pro případ, že žalovaný neuhradí řádné a včas splátku celkové dlužné částky má povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.iv. Žalovaný po poskytnutí úvěru uhradil 252 538 Kč (nesporné tvrzení žalobkyně).v. Dne 14. 6. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalovanému žalobkyni. (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek).vi. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni. Zásilka byla žalovanému odeslána dne 29. 6. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023, podací lístek – dopisonline ze dne 29. 6. 2023).vii. Výzvou ze dne 31. 8. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 140 331,88 Kč (viz výzva před podáním žaloby ze dne 31. 8. 2023 a poštovní podací arch ze dne 31. 8. 2023).viii. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.15. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 198 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím za podmínek smlouvy o úvěru vrátit.16. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.iii. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osob