21 C 43/2023-22 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 11. 2023 domáhá, aby jí žalovaná zaplatil 24 100 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 24 100 Kč za období od 15. 12. 2022 do zaplacení v zákonné výši, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 12. 12. 2019 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě smlouvy úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované 80 000 Kč. Žalovaná po uzavření smlouvy na svůj dluh uhradila celkem částku 55 900 Kč.3. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek.4. Žalovaná se ve věci nevyjádřil.5. V projednávané věci soud vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto jej soud usnesením zrušil. Účastníci byli tímto usnesením vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí [§ 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř.]. Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní se podává:i. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 12. 12. 2019 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 80 000 Kč (prokázáno ze smlouvy o úvěru). Žalovaná vrátila žalobkyni částku ve výši 55 900 Kč.ii. Dne 1. 6. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni (prokázáno z: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 včetně seznamu postupovaných pohledávek).iii. Právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila, že postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Zároveň ji vyzvala, aby uhradila svůj dluh do deseti dnů od doručení dopisu. Oznámení odeslala právní předchůdkyně žalobkyně žalované (předala České poště k přepravě) dne 13. 1. 2023 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a poštovní podací lístek).iv. Zástupce žalobkyně dne 16. 11. 2023 zaslal žalované výzvu k plnění, kterou ji vyzval k zaplacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru (prokázáno z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a poštovního podacího archu ze dne 16. 11. 2023).7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 2993 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 80 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Byla proto povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit. V opačném případě by soud smlouvu posoudil jako neplatnou. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované ničeho neuvedla, namísto toho se domáhá jistiny úvěru jako bezdůvodného obohacení. Za tohoto stavu soud považuje za nadbytečné zkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala úvěruschopnost žalované a vychází tak z názoru, že tak nečinila.15. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 80 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.). Žalovaná uhradila žalobkyni 55 900 Kč, a má tak povinnost vrátit 24 100 Kč.16. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovanou vyzvala k hrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 13. 1. 2023. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do deseti dnů ode dne doručení, avšak datum doručení není soudu známo. Soud proto aplikoval § 573 o. z., a dopis tak považuje za doručený třetí pracovní den po jeho odeslání, tj. 18. 1. 2023. Lhůta k plnění uplynula dne 28. 1. 2023 a od 29. 1. 2023 tak žalovaná je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud nepřiznal žalobkyni úroky z prodlení, které prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení předcházely.17. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť ta měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části (konkrétně 2,05 %). Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku vyčísleného ke dni vydání rozsudku na 28 757,81 Kč a části žalobního nároku, ohledně kterého byla žalobkyně úspěšná vyčísleného ke dni vydání rozsudku na 28 168,59 Kč.19. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 964 Kč. Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 2 416 Kč.