6 C 152/2023-67 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na základě této banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 300 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit úrok 6,9 % ročně a poplatky dle ceníku, vše formu pravidelných měsíčních splátek. Tyto však nedodržel, proto banka využila svého práva a úvěr zesplatnila z důvodu prodlení žalovaného s více než dvěma splátkami, při schvalování úvěru vycházel věřitel z údajů poskytnutých klientem, rovněž porovnával příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu, tudíž věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.5.2023 byla pohledávka postoupena na žalobce, žalobce požaduje zaplacení 266 259,23 Kč s příslušenstvím, včetně zákonného úroku z prodlení. 2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný požádal [právnická osoba] o poskytnutí úvěru, banka měla k dispozici mimo jiné výpis z účtu žalovaného vedeného u ní za listopad 2019, kdy příjmy v tomto měsíci činily kolem 29 000 Kč, výdaje kolem 24 000 Kč, zůstatek účtu činil kolem 7 000 Kč, ve výpise je zaznamenána platba úvěru, jakož i úhrada soudnímu exekutorovi JUDr. [příjmení]. Dne 17.12.2019 došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve výši 300 000 Kč, přičemž žalovaný uvedl své bydliště na městském úřadě [ulice a číslo], [část obce], úvěr ve výši 300 000 Kč byl poskytnut zejména na konsolidaci úvěrů a půjček s částkou 150 196 Kč, zbývající částka byla žalovanému vyplacena dle jeho dispozic, žalovaný se zavázal splácet měsíčně 3 498 Kč, dodržel toliko prvních několik splátek, následně začal platit dle svého uvážení, tudíž věřitel využil svého práva a úvěr zesplatnil ke dni 4.3.2023, fakticky až dosud žalovaný zaplatil částku 112 337,07 Kč, nic dalšího nezaplatil, ačkoli byl upomínán. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.5.2023 byla pohledávka postoupena na žalobce, postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud vycházel zejména z výpisů z účtů, smlouvy o úvěru včetně podmínek a sazebníku s ceníkem, z výzev k plnění, z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu, z předžalobních výzev, z poštovních archů, ze smlouvy o postoupení včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení s doručenkou, z podkladů pro soudní řízení. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce totiž neprokázal tvrzení, že původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, obzvlášť za situace, kdy žalovaný byl v době uzavírání smlouvy o úvěru hlášen k trvalému pobytu na úřadě, v době uzavírání smlouvy splácel jiné závazky včetně exekucí a i finanční prostředky poskytnuté z předmětné smlouvy byly použity ve větší míře na konsolidaci předchozích závazků žalovaného, tedy bylo evidentní, že finanční situace žalovaného je špatná. Věřitel tak porušil povinnost uloženou mu v § 89 odst. l zák. č. 257/2016, proto soud úvěrovou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozhodnutími KS [obec] sp.zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] Za této situace soud posoudil nárok žalobce, na kterého byla pohledávka platně postoupena jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný přijal částku 300 000 Kč bez právního důvodu, na tuto vrátil toliko 112 337,07 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení činí 187 662,93 Kč, s touto částkou je zcela jistě v prodlení od 5.3.2023, proto soud žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení dle § 1968 občanského zákoníku. 6. Na druhé straně soud shledal žalobu ve zbývající části nedůvodnou, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl věřiteli vzniknout platně nárok na zaplacení smluvních poplatků či smluvního úroku, s těmito nároky nemůže být žalovaný ani v prodlení, proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku II. shora uvedeno. 7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl žalobce úspěch zhruba v 70 %, neúspěch zhruba ve 30%, tudíž má právo na zaplacení 40 % nákladů řízení, tyto představují odměnu advokáta za 4 úkony po 9 380 Kč, 4x režijní paušál po 300 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestou z [obec] do [obec] a zpět, tedy 9x 100 Kč, k tomu DPH odpovídající částce 8 320 Kč, jízdné autobusem z [obec] do [obec] a zpět tedy 2x 70 Kč, zaplacený soudní poplatek 10 658 Kč, celkem náklady řízení činí 58 738 Kč, z toho 40 % částku 23 496 Kč, které jsou splatné k rukám zástupce žalobce. Náklady řízení soud určil v písemném vyhotovení rozsudku postupem dle § 151 odst. 4 o.s.ř.