10 C 135/2025-25 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalované zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky od 5. 4. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč.2. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé byla dne , datum, uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4. 2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaná souhlasila. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách po 6 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první upomínku ze dne 20. 10. 2024, kde vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradila. I přes zaslání několika upomínek (2. upomínka ze dne 5. 11. 2024, email zaslaný žalované dne 20. 10. 2024 a dne 5. 11. 2024) nebyla ze strany žalované řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 10. 2024. Žalobkyně přistoupila dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvala žalovanou dne 21. 3. 2025 s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky (jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 4. 4. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost dobrovolně nesplnila, dostala se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl následně zrušen pro nedoručení do vlastních rukou žalované. K jednání ve věci samé se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaná se nedostavila bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými.5. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne , datum, , potvrzení o transakci k částce 30 000 Kč dne 7. 10. 2024, potvrzení o transakci k částce 1 Kč ze dne 7. 10. 2024 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy.6. Z posouzení úvěryschopnosti spotřebitele bylo zjištěno, že žalobkyně při ověřování úvěryschopnosti žalované vycházela z jejího měsíčního příjmu ve výši 40 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaná je vdova, má tři vyživovací povinnosti, splácí úvěr ve výši 5 500 Kč měsíčně, její náklady na bydlení činí 15 000 Kč měsíčně, na domácnost 6 000 Kč, sázení a hazardní hry 100 Kč měsíčně. Úvěryschopnost žalované byla prověřována žalobkyní v registrech Centrální evidence exekucí, SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, interní databázi, výsledné skóre bylo nižší bonita.7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.9. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.15. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí.16. Žalobkyně vycházela z údajů, jejichž původ neosvědčila. Není zřejmé, zda došlo k ověření těchto údajů například pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu žalované. Rovněž z uvedených údajů je zřejmé, že její příjem nebude postačovat ke splácení dalšího závazku. Žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neověřovala příjmy i výdaje žalované.17. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení ji o následcích nesplnění takové výzvy.18. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 30 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila 1 Kč. Proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 29 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě předžalobní výzva se zesplatněním ze dne 21. 3. 2025, kterou byla žalovaná vyzvána k úhradě do 4. 4. 2025, a dále náklady upomínání ve výši 1 000 Kč. Lhůta k plnění žalované uplynula dne 5. 4. 2025 a počínaje dnem 5. 4. 2025 byla s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako zbývající uplatněný nárok, a to z důvodů uvedených výše.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2, 3 o. s. ř.. (neboť žalobkyně měla neúspěch v nepatrné části, byla ji proto přiznána plná náhrada nákladů řízení). Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 240 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t.. Celkem náklady řízení činí 3 640 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení zákona, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta v souladu s §