10 C 146/2025-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 6. 10. 2025 ke zdejšímu soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhala proti žalované zaplacení částky 128 180,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 128 180,70 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.2. K odůvodnění žalobkyně uvedla, že původní věřitel společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále také jen „původní věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 27. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 110 000 Kč, který měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách, konečná splatnost měla nastat dne 22. 4. 2028. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru, a proto došlo dne 26. 8. 2024 k zesplatnění veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy, a to v souladu s částí B) odst. 6.3. Smlouvy.3. Úvěr byl dle části A) Smlouvy úročen smluvním úrokem ve výši 68.34 % p.a., který dle části B) odst. 2.2. Smlouvy běžel od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, přičemž bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně se ovšem rozhodla, že smluvní úrok požaduje pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od 27. 4. 2024 do 26. 8. 2024. Kapitalizovaná výše smluvního úroku tak činí 24 920,70 Kč. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované ve výši 6 740 Kč činí celkem 128 180,70 Kč nejpozději splatných dne 26. 8. 2024.4. Původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025.5. Žalobkyně a její právní zástupkyně se z jednání nařízeného ve věci na den 30. 12. 2025 omluvily. Soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými.7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 29. 4. 2024, Oznámení o schválení úvěru ze dne 30. 4. 2024, Potvrzení , právnická osoba, . ze dne 12. 12. 2025, Prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, Dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru, bylo prokázáno, že původní věřitel – společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , poskytla žalované dne 30. 4. 2024 částku 110 000 Kč na základě uzavřené úvěrové smlouvy, a to na účet žalované uvedený v úvěrové smlouvě. Úvěr měl být žalovanou splacen ve 48 měsíčních splátkách po 6 737 Kč, a to ke každému 22. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 68,34% p.a.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025, Společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2025 s podacím lístkem, bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru žalobkyni. Žalované bylo písemně oznámeno postoupení pohledávky, zároveň byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru do tří dnů. Oznámení s výzvou bylo žalované odesláno dne 4. 3. 2025.9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.17. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 110 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila (respektive její právní předchůdce – poskytovatel úvěru) schopnost žalované splácet úvěr v souvislosti s uzavřením smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí.18. Z provedených listinných důkazů nevyplývá, že by žalobkyně (resp. její právní předchůdce) posuzoval schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí. Žalobkyně předložila soudu potvrzení o zjištěných příjmech žalované. Právní předchůdce žalobkyně však dostatečně nezjišťoval a především neověřoval výdaje žalované, přičemž žalovaná již splácela předchozí úvěr ve výši 3 344 Kč měsíčně.19. S ohledem na to, že žalobkyně se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti poskytnutí výzvy dle ustanovení § 118a odst. 1, 3, o. s. ř. a poučení ji o následcích nesplnění takové výzvy.20. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že poskytovatel úvěru posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru.21. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získala majetkový prospěch ve výši 110 000 Kč přijetím plnění bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto by jí měla být uložena povinnost tento majetkový prospěch vrátit. Žalovaná uhradila celkem částku 6 740 Kč. Proto soud uložil žalované uhradit žalobkyni částku 103 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, s tím, že s ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba splatnost pohledávky určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy v tomto případě oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2025. Touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 3 dnů ode dne doručení, avšak datum doručení není soudu známo, proto postupoval dle ustanovení § 573 o. z., a má dopis za doručený (třetí pracovní den po odeslání) dne 7. 3. 2025. Lhůta k plnění žalované uplynula dne 10. 3. 2025 a počínaje dnem 11. 3. 2025 byla s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako ostatní žalobkyní uplatněné nároky, a to z důvodů uvedených výše.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 6 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 260 Kč za výzvu k plnění dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a.t. . Celkem náklady řízení činí 25 630 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v 75,40 %, žalovaná v 24,60 %. Od úspěchu žalobkyně ve výši 75 % byl odečten její neúspěch ve výši 25 %, žalobkyně má právo na náhradu řízení ve výši 50 %, což činí z částky 25 630 Kč částku 12 815 Kč.23. Soud uložil žalované splnit povinnosti uvedené v rozsudku ve splátkách podle ustanovení § 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř., když žalovaná o plnění ve splátkách požádala vzhledem ke své finanční situaci a plnění ve splátkách nepovažuje soud za skutečnost nadměrně zatěžující žalobkyni. Náhradu nákladů řízení je žal