14 C 88/2025-60 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne , datum, ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu mimo jiné s tím, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , za dohodnutých podmínek, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 69 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo 18. 11. 2024, žalovaný se zavázal splácet úvěr ve 48 měsíčních splátkách po 5 377 Kč splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje prosincem 2024, přičemž žalovaný dosud neuhradil ničeho. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr hradit úrok ve výši 78,07 % ročně.2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že se nebrání zaplacení dluhu, který si půjčil, nikoliv však další nesmyslné úroky, na dlužnou částku nic neuhradil, protože se dostal do určité dluhové pasti, je rád, že má na bydlení, které platí včetně záloh na elektřinu, televizi a plyn kolem 24 000 Kč měsíčně, zaměstnán je s příjmem kolem 25 000 Kč měsíčně čistého, jeho přítelkyně je na rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek kolem 6 500 Kč měsíčně, dále pobírají příspěvek na bydlení kolem 8 000 Kč měsíčně, společně mají dceru , Anonymizováno, , nar. , datum, , pořádně ani neví, v jaké výši má dluhy, aby uživil rodinu, tak si bral úvěry, které mu byly různými společnostmi nabízeny prostřednictvím sms zpráv, jedná se někdy i o firmy, u kterých už má dluhy, které nesplácí, je nemajetný. Náklady na bydlení jím uvedené v částce 4 700 Kč jsou podstatně nižší proto, protože nemohl postupovat jinak, potřeboval získat finanční prostředky, pokud by uvedl částku vyšší, skutečnou, tak by mu nikdo nic nedal. Tohoto pochybení si je vědom, nemohl ale jinak, peníze potřeboval pro rodinu. Dříve byl zaměstnán jako dělník na , Anonymizováno, nyní jako skladník, má vyšší příjem a pracoviště již v místě bydliště. Nejméně 3 roky má exekuce, něco poplatil v rámci tzv. Milostivého léta, něco je mu sráženo ze mzdy zaměstnavatelem, a to jak u původního zaměstnavatele, tak stávající firmy , Anonymizováno, .3. Na základě podrobně provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 69 000 Kč se splatností ve 48 měsíčních splátkách po 5 377 Kč, splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje prosincem 2024, a to za dohodnutých podmínek. Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny dne 18. 11. 2024 na účet jím uvedeným, žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho (shodná vyjádření účastníků, smlouva o úvěru ze dne , datum, ). V důsledku nesplácení úvěru včas a řádně došlo k jeho zesplatnění k datu 25. 2. 2025, žalovaný dosud částku ve výši 69 000 Kč žalobkyni neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut (shodná vyjádření účastníků, výzvy k zaplacení z 22. 1. 2025 a 24. 2. 2025, předžalobní výzva z 25. 6. 2025 s podacím archem).4. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť zčásti, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována, protože jí žalovaný dosud dlužnou částku ve výši 69 000 Kč neuhradil, tudíž je pasivně věcně legitimována. Přestože žalobkyně předložila několik listin k prokázání toho, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tak v tomto konkrétním případě prvostupňový soud uzavřel, že úvěruschopnost nebyla vyhodnocena správně, a tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu Ústavního soudu ČR z 26. 2. 2019, sp.zn. II. ÚS 4129/18). Hodnocení klienta s přílohami předložené žalobkyní nelze považovat za přesvědčivý důkaz (zejména náklady na bydlení ve výši 4 700 Kč v , Anonymizováno, ), byť deklarovaný příjem činil kolem 16 000 Kč měsíčně čistého, když žalovaný měl další závazky v hodnocení klienta neuvedené stejně jako druhou osobu v domácnosti (partnerku) a nezletilé dítě, byť žalovaný současně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou „pravdivé a úplné“. Nakonec nelze pominout, že dle výpisu , Anonymizováno, měl žalovaný nesplaceno 180 965 Kč, žádal o úvěry u 10 finančních institucí, nakonec nebylo uvedeno ani , Anonymizováno, a proto soud věc posuzoval jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2993 věty první občanského zákoníku, nikoliv jako plnění ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a následující občanského zákoníku. V tomto konkrétním případě nelze postup žalobkyně považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu měl žalovaný vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši úvěru, který činil 69 000 Kč, na kterém nic neuhradil, takže byl zavázán uhradit jej žalobkyni v plné výši. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., konkrétně v přiměřených měsíčních splátkách splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplacením jedné ze splátek včas a řádně se stane splatným celý dluh najednou, když prvostupňový soud zohlednil zejména osobní a majetkové poměry žalovaného, jakož i skutečnost, že má vyživovací povinnost k nezletilé dceři ve věku , Anonymizováno, roky. V rozdílu pak byla podaná žaloba do částky 16 796 Kč s příslušenstvím, jakož i ohledně smluvního úroku ve výši 78,07 % ročně z částky 69 000 Kč, jakož i úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 69 000 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 2. 2025 dosáhne částky 271 756 Kč a pohledávky ve výši 11 373,96 Kč, zamítnuta, a to s ohledem na soudem zjištěný skutkový stav a zaujatý právní názor.6. Ve smyslu § 150 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, byť žalobkyně měla úspěch do výše 71 % a neúspěch do výše 29 %, tedy by jí náležely náklady spojené s vedením tohoto řízení do výše 42 %, ale prvostupňový soud v převážné míře úspěšné žalobkyni tyto nepřiznal, když důvody zvláštního zřetele hodné shledal především na straně žalovaného, který je nemajetný, má partnerku na rodičovské dovolené a vyživovací povinnost k , Anonymizováno, dceři, přičemž toto rozhodnutí by se nemělo podstatnějším negativním způsobem odrazit v majetkové sféře žalobkyně.