20 C 146/2025-68 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 2. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 18 645 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 7. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 818 Kč. Žalovaný vrátil celkem 21 581 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením dne 17. 1. 2024 pohledávku zesplatnila, přičemž požadovala zaplacení 18 645 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 639 Kč ve výši 14,75 % ročně od 19. 1. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 59,76 % ročně z částky 9 208,70 Kč od 19. 1. 2024 do 11. 2. 2024 ve výši 353,52 Kč, úrokem ve výši 15% ročně z částky 9 208,70 Kč od 12. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 1. 2024 dosáhne částky 41 299 Kč. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, z interní databáze žalobkyně, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS za využití scoringového modelu. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 31. 10. 2025 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím svých webových stránek dne 7. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , přičemž celková výše úvěru činila 13 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2021, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru ze dne 8. 7. 2021 a z oznámení o schválení úvěru). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 48 měsíčních splátkách, výše splátky činila 818 Kč s roční úrokovou sazbou 59,76 %, přičemž celkem se tak zavázal vrátit 34 416 Kč (zjištěno z téže smlouvy a ze splátkového kalendáře k smlouvě o úvěru). Dle dokladu o vyplacení úvěru zaslala žalobkyně částku 13 000 Kč na účet , č. účtu, . Dle formuláře – hodnocení klienta činil měsíční příjem žalovaného 14 256 Kč měsíčně ze zaměstnání, ostatní příjmy 8 333 Kč (celkem 22 589 Kč), měsíční výdaje činily částku 7 860 Kč (bydlení činilo částku 2 603 Kč, částka ve výši 3 860 Kč je v přehledu označena jako životní minimum, rovněž je v přehledu výdajů uvedena splátka u žalobkyně se výši 1 397 Kč). Z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že žalovaný již ke splátce úvěrů nebo půjček byl povinen. Dle výpisu z registru SOLUS žalovaný tímto neprochází. Dle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) nebyly zjištěny negativní poznatky k osobě žalovaného. Dle karty klienta zaplatil žalovaný do zahájení soudního řízení celkem 21 581 Kč. Dle výzvy ze dne 15. 5. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 21. a 22. splátky. Dle výzvy ze dne 13. 6. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 21. až 23. splátky. Dle výzvy ze dne 14. 8. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 24. a 25. splátky. Dle výzvy ze dne 16. 10. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 26. a 27. splátky. Dle výzvy ze dne 14. 12. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 28. a 29. splátky. Dle výzvy ze dne 15. 1. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení 28. až 30. splátky. Dle oznámení ze dne 17. 1. 2024 žalobkyně celou pohledávku za žalovaným zesplatnila. Dle předžalobní výzvy ze dne 13. 5. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení dlužné částky. Dle podacího archu zaslala tento dopis žalovanému téhož dne. Z potvrzení o příchozích platbách ze dne 2x 12. 3. 2021, 2x ze dne 14. 4. 2021 bylo zjištěno přijetí plateb na účet žalovaného.5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.6. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z údajů sdělených žalovaným. Věřitel před poskytnutím úvěru musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí přitom spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což žalobkyně neučinila. Žalobkyně od žalovaného pouze vyžádala výpis z účtu potvrzující příjem peněžních prostředků, přičemž se nikterak nezabývala výdaji žalovaného. Takový způsob však není řádným posouzením úvěruschopnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. S ohledem na učiněné závěry byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. K tomuto poučení žalobkyně žádné další důkazy nezaložila.15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 13 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje a nijak nezohlednila též skutečnost, že žalovaný již u žalobkyně úvěr má a v částce 1 397 Kč měsíčně splácí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před nes