Okresní soud v Příbrami 10 C 159/2025-91 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 10 608,06 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne , datum, jako dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, . Tvrdila, že žalované byl na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 52 111 Kč, který žalovaná řádně splácela pouze do splátky splatné dne 17. 5. 2025. Následně žalobkyně pro prodlení žalované přistoupila dne 18. 8. 2025 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění žalobkyně vyčíslila nesplacenou jistinu částkou 10 608,06 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok částkou 445,25 Kč. Dále se domáhala smluvního úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 10 608,06 Kč od 18. 8. 2025 do 15. 9. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 10 608,06 Kč od 28. 8. 2025 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 608,06 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná je státní příslušnicí , Anonymizováno, . Mezinárodní pravomoc soudů České republiky je v projednávané věci dána podle čl. 17 a čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, neboť jde o spor ze spotřebitelské smlouvy a žaloba podnikatele proti spotřebiteli může být podána pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 62 odst. 1 uvedeného nařízení se při posuzování toho, zda má účastník bydliště v členském státě, použije právní řád tohoto členského státu. Ze zjištěných okolností, zejména z povolení k pobytu žalované na území České republiky a z její poslední známé adresy na území České republiky, soud dovodil, že žalovaná měla v době zahájení řízení bydliště v České republice. Pravomoc soudů České republiky je proto dána; státní příslušnost žalované není pro tento závěr rozhodná.3. Místní příslušnost zdejšího soudu je dána podle § 84 a § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dál jen „o.s.ř.“), neboť obecným soudem fyzické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nelze-li bydliště zjistit nebo lze-li je zjistit jen s velkými obtížemi, je jím okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. V daném případě bylo zjištěno, že žalovaná měla na území České republiky evidovaný pobyt v obvodu Okresního soudu v Příbrami, přičemž její aktuální pobyt se soudu nepodařilo zjistit. Místní příslušnost Okresního soudu v Příbrami je proto dána.4. Žalované byl usnesením soudu ustanoven podle § 29 odst. 3 o. s. ř. opatrovník, neboť její pobyt nebyl soudu znám. Opatrovník se s žalobou neztotožnil, nárok žalobkyně neuznal a namítal, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, zejména pokud jde o uzavření smlouvy, poskytnutí úvěru, vznik dluhu a posouzení úvěruschopnosti žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.5. Podáním doručeným soudu před prvním jednáním vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 794,73 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z této částky od 15. 10. 2025 do zaplacení, dále v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 794,73 Kč od 15. 10. 2025 do zaplacení a v rozsahu kapitalizovaného úroku ve výši 5,27 Kč. Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí došlo před zahájením jednání, soud podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil.6. Soud provedl dokazování rámcovou smlouvou č. , hodnota, , dodatkem č. , hodnota, , Anonymizováno, k rámcové smlouvě - smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, , obchodními podmínkami, podmínkami pro používání úvěru, předsmluvním formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dokladem o načerpání úvěru, splátkovým kalendářem, přehledem plateb, úvěrovou zprávou, potvrzením o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru, výpisy z běžného účtu, zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou ze dne 18. 8. 2025, poštovním podacím archem, cestovním pasem žalované, vízem a povolením k pobytu.7. Z provedených důkazů měl soud za prokázané, že mezi účastnicemi byla uzavřena rámcová smlouva a následně smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 52 111 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaná úvěr po určitou dobu splácela a že žalobkyně úvěr dne 18. 8. 2025 zesplatnila.8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě zejména na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Pro posouzení důvodnosti žaloby bylo podstatné, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně a důkladně posoudila úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru však žalobkyně důkazní břemeno neunesla.11. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti předložila zejména potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru a úvěrovou zprávu. Z těchto listin však nevyplývá, na základě jakých konkrétních spolehlivých a dostatečných údajů žalobkyně uzavřela, že žalovaná bude schopna sjednaný úvěr splácet. Žalobkyně nepředložila žádné konkrétní doklady, z nichž by bylo možno ověřit tvrzený čistý měsíční příjem žalované ani její pravidelné výdaje. Současně z podkladů plyne, že žalovaná již měla další úvěrové zatížení, aniž by žalobkyně doložila, jakým způsobem tuto skutečnost při posouzení úvěruschopnosti zohlednila.12. Samotné interní potvrzení žalobkyně o prověření úvěruschopnosti a výpis z registru klientských informací nepostačují k závěru, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost důkladně posoudit schopnost žalované úvěr splácet na základě porovnání jejích příjmů a výdajů a dalších údajů o její finanční situaci. Žalobkyně ani přes výzvu soudu nepředložila další listiny, které by takové posouzení osvědčovaly. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Za této situace soud uzavřel, že spotřebitelský úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva o spotřebitelském úvěru je proto podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná; k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti.14. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nelze přiznat nároky uplatněné z této smlouvy, tedy smluvní úroky, kapitalizovaný úrok ani zákonný úrok z prodlení odvozený od smluvně zesplatněné pohledávky. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.15. Žalobkyně však svůj nárok v řízení uplatnila jako nárok ze smlouvy o úvěru, tedy jako nárok na zaplacení smluvně sjednané pohledávky po zesplatnění úvěru, nikoli jako nárok odpovídající následkům neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Současně netvrdila ani neprokazovala skutečnosti rozhodné pro určení doby přiměřené možnostem žalované k vrácení poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 uvedeného zákona. Z tohoto důvodu nebylo možno žalobě vyhovět ani co do zbývající jistiny.16. Ve zbývající části proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.17. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak podle obsahu spisu jí žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.