10 C 5/2026-88 – Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 451,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 366,38 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, distančním způsobem (prostřednictvím internetového rozhraní) smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 46 900 Kč s možností postupného čerpání.2. Podle tvrzení žalobkyně se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 30. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 10. 11. 2025. Součástí smlouvy měly být standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně.3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil žádost o poskytnutí úvěru, sdělil jí údaje o své domácnosti, příjmech a výdajích a že žalobkyně na základě těchto údajů a údajů z různých databází a registrů posoudila jeho úvěruschopnost. Uváděla zejména, že prověřovala bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, registr neplatných dokladů a další zdroje, přičemž měla vycházet též z interní metodiky posuzování úvěruschopnosti. Tvrdila, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 43 984 Kč a že z výsledku posouzení vyplynulo, že žalovaný je schopen úvěr splácet.4. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu po dvoufaktorovém ověření, že žalovanému byl zpřístupněn formulář standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru a následně návrh smlouvy, který žalovaný přijal kliknutím na volbu „Podepisuji“. Tvrdila rovněž, že žalovaný si sjednal volitelnou službu „Klidné spaní“ a že úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostně na jeho bankovní účet, a to dne , datum, ve výši 11 500 Kč a dne , datum, ve výši 8 000 Kč, tedy celkem 19 500 Kč.5. Podle žalobkyně žalovaný své splátkové povinnosti porušoval, dostal se do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně smlouvu dne 15. 4. 2025 vypověděla; od 16. 4. 2025 se měl žalovaný nacházet v prodlení s úhradou celého úvěru. Žalobkyně tvrdila, že ke dni podání žaloby činí neuhrazený dluh celkem 10 451,38 Kč, sestávající z jistiny 5 175,18 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 191,20 Kč a smluvního úroku 5 085 Kč. V žalobě uváděla, že smluvní úrok činil 0,98 % denně z nesplacené části jistiny a že poplatek za vyplacení tranší činil 1,99 % z vyplacené tranše.6. Pro případ, že by soud neshledal důvodnost smluvního nároku, uplatnila žalobkyně alespoň subsidiárně nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu jí poskytnuté jistiny s tvrzením, že peněžní prostředky byly žalovanému fakticky odeslány na jeho bankovní účet.7. Následně žalobkyně podáním označeným jako doplnění žaloby upřesnila, že žalovaný hradil splátky od 30. 6. 2024 do 21. 7. 2025 a že uhradil celkem částku 61 455,85 Kč. Současně uvedla, že tyto platby již v žalobním návrhu zohlednila tak, že z nich započetla částku 14 324,82 Kč na jistinu, částku 196,85 Kč na poplatek za vyplacení úvěru a částku 49 934,18 Kč na smluvní úrok. Žalobkyně dále odkázala na důkazy již obsažené v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Uvedl, že nepopírá existenci smlouvy ani skutečnost, že mu byly vyplaceny částky 11 500 Kč dne , datum, a 8 000 Kč dne , datum, , tedy že fakticky čerpal částku 19 500 Kč. Popřel však, že by žalobkyni po zohlednění všech plateb cokoli dlužil.9. Žalovaný namítal, že žaloba neodpovídá skutečnému čerpání úvěru, nezohledňuje skutečně provedené platby a je založena na nepřiměřených smluvních mechanismech. Tvrdil, že v období od června 2024 do července 2025 zaplatil žalobkyni celkem 61 455,86 Kč, tedy částku značně převyšující skutečně poskytnutou jistinu 19 500 Kč. Zdůrazňoval, že mechanismus započítávání plateb nejprve na úroky, poplatky a sankce fakticky udržuje dlužníka v permanentním dluhu a ve spojení s úrokem ve výši 0,98 % denně vede k ekonomicky nepřiměřenému a pro spotřebitele extrémně zatěžujícímu výsledku.10. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně porušila povinnost posoudit jeho úvěruschopnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Dovozoval z toho, že smluvní ujednání o úrocích, poplatcích a sankcích nemohou obstát, případně že smlouva je postižena sankcí stanovenou v tomto zákoně.11. Současně žalovaný uplatnil vzájemný návrh, jímž se domáhal po žalobkyni zaplacení částky 41 955,86 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uváděl, že žalobkyně na jeho úkor přijala plnění přesahující poskytnutou jistinu, a to bez platného právního důvodu, případně na základě právního důvodu, který neobstojí.12. Soud ve věci nařídil jednání, které proběhlo v nepřítomnosti žalobkyně, jež svou neúčast předem omluvila a nežádala odročení.13. Soud provedl důkaz zejména těmito listinami: výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , potvrzením o podání zásilky, informacemi pro spotřebitele, dokumentem označeným jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti , Anonymizováno, , dokumentem označeným jako identifikované příjmy, smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , bank ID výpisem, souhlasem se zpracováním osobních údajů, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., přílohou – předpisem denních splátek, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, údaji o poskytovateli spotřebitelského úvěru, e-mailovou výzvou k úhradě dluhu ze dne 15. 4. 2025, všeobecnými obchodními podmínkami, autorizací ověření totožnosti ze dne 31. 5. 2024, sdělením , právnická osoba, ., přehledem plateb na účet žalovaného za období od 1. 4. 2024 do 31. 7. 2025 od společnosti , Anonymizováno, a přehledem plateb z účtu žalovaného v témže období na úhradu úvěru.14. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.15. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tedy smlouva o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem elektronicky. Tato skutečnost mezi účastníky ostatně nebyla sporná.16. Žalovanému byly na základě této smlouvy fakticky poskytnuty peněžní prostředky, a to dne , datum, částka 11 500 Kč a dne , datum, částka 8 000 Kč, tedy celkem 19 500 Kč. Tato skutečnost vyplývá z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, ze sdělení , právnická osoba, ., i z tvrzení obou účastníků.17. Z provedených listin a rovněž z výslovného doplnění žaloby soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na předmětný závazek v období od 30. 6. 2024 do 21. 7. 2025 celkem částku 61 455,85 Kč (žalovaný ve svém vyjádření uváděl částku 61 455,86 Kč).18. Z listin předložených žalobkyní dále vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala některými informacemi o osobě žalovaného, jeho identitě, deklarovaných příjmech a že provedla dotazy do některých registrů a evidencí. Z listin je patrné zejména to, že žalobkyně pracovala s údaji o příjmu žalovaného, nahlížela do některých externích evidencí a používala interní dokumenty vztahující se k procesu posuzování úvěruschopnosti.19. Soud však současně nezjistil, že by z předložených listin bylo dostatečně a přesvědčivě prokázáno, jaké konkrétní údaje o výdajích žalovaného, jeho dalších závazcích, pravidelnosti a stabilitě jeho příjmu, zatížení jeho rozpočtu a celkové finanční situaci měla žalobkyně před uzavřením smlouvy skutečně k dispozici, jak je ověřila a jakým konkrétním způsobem je vyhodnotila ve vztahu k povaze, nákladovosti a rizikovosti sjednaného úvěru. Zejména nebylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru učinila takové porovnání příjmů a výdajů žalovaného a takové vyhodnocení jeho dalších finančních poměrů, z něhož by bez důvodných pochybností vyplývala jeho schopnost řádně a dlouhodobě plnit sjednané povinnosti.20. Předložený dokument označený jako obecné principy posuzování a filozofie společnosti , Anonymizováno, podle názoru soudu popisuje pouze obecný interní rámec postupu žalobkyně. Sám o sobě však neprokazuje, jaké konkrétní skutkové podklady byly ve vztahu k žalovanému shromážděny, v jakém rozsahu byly ověřeny a jak byly individuálně vyhodnoceny. Totéž platí pro listinu označenou jako výpis o posouzení úvěruschopnosti, z níž není patrný úplný a přezkoumatelný rozbor příjmov