Okresní soud v Příbrami 10 C 66/2026-30 – Náklady řízení

Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení 26 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 6 280 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 500 Kč od 6. 6. 2025 do zaplacení. Tvrdila, že účastníci dne 6. 5. 2025 uzavřeli smlouvu označenou jako smlouva o zápůjčce. Na jejím základě žalobkyně poskytla žalovanému 20 000 Kč; žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem 6 500 Kč dne 5. 6. 2025. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil.2. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím její webové aplikace. Žalovaný měl vyplnit žádost o poskytnutí zápůjčky, seznámit se se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami, potvrdit souhlas s nimi a potvrdit uzavření smlouvy kódem PIN zaslaným na jím uvedené telefonní číslo. Žalobkyně dále tvrdila, že ověřila totožnost žalovaného, vlastnictví jeho bankovního účtu a jeho úvěruschopnost.3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce ze dne 6. 5. 2025, všeobecnými obchodními podmínkami, protokolem o vlastnictví účtu, údaji o provedených transakcích, upomínkami ze dnů 12. 6. 2025, 19. 6. 2025, 26. 6. 2025 a 5. 7. 2025, předžalobní výzvou ze dne 17. 3. 2026 s podacím lístkem a sdělením , právnická osoba, ..5. Z provedených důkazů soud zjistil, že dne 6. 5. 2025 byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného č. , č. účtu, připsána částka 20 000 Kč. Žalovaný byl majitelem tohoto účtu. Soud proto považuje za prokázané, že žalobkyně žalovanému tuto peněžitou částku poskytla.6. Z obsahu smlouvy a všeobecných obchodních podmínek soud dále zjistil, že žalovaný měl za poskytnutí peněžních prostředků zaplatit vedle jistiny poplatek 6 500 Kč a že celková částka 26 500 Kč měla být splatná dne 5. 6. 2025. Pro případ prodlení bylo sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a na náhradu nákladů za jednotlivé upomínky.7. Žalobkyně poskytla peněžní prostředky jako podnikatel žalovanému, který smlouvu uzavíral mimo rámec své podnikatelské činnosti. S ohledem na sjednaný poplatek představuje smlouva úplatnou peněžitou zápůjčku a současně spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr smí poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se úvěruschopnost posuzuje zejména porovnáním příjmů a výdajů spotřebitele a s přihlédnutím k jeho závazkům a způsobu plnění dosavadních dluhů.9. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně posoudila, nese žalobkyně jako poskytovatelka úvěru. Nepostačuje její obecné tvrzení, že vyžádala a ověřila informace o rodinných, příjmových a výdajových poměrech žalovaného. Žalobkyně musí předložit konkrétní podklady nebo záznamy, z nichž bude zřejmé, jaké údaje o příjmech, pravidelných výdajích, existujících závazcích a platební morálce žalovaného měla před uzavřením smlouvy k dispozici, jak je ověřila a jak je vyhodnotila.10. Žalobkyně v projednávané věci nepředložila žádný důkaz o tom, že před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Nepředložila zejména zákaznickou kartu žalovaného, žádost o úvěr, doklady o jeho příjmech či výdajích, podklady o jeho existujících závazcích, výstupy z úvěrových nebo jiných databází ani záznam výsledku provedeného posouzení. Protokol o vlastnictví účtu, údaje o uskutečněné platbě a následné bankovní sdělení prokazují vlastnictví účtu a poskytnutí jistiny, nikoli postup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti.11. Žalobkyně se přes řádné předvolání k jednání nedostavila. Nevyužila proto možnost své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti vysvětlit, předložit další podklady nebo navrhnout další důkazy. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení ani důkazní břemeno o tom, že před poskytnutím úvěru postupovala podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Žalovaný dluh nehradil, avšak z jeho neúčasti u jednání a z provedených listin nebylo možné zjistit jeho příjmy, pravidelné výdaje, další závazky ani způsob plnění jeho dosavadních dluhů v době uzavření smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému 20 000 Kč s povinností jednorázově do jednoho měsíce zaplatit 26 500 Kč. Bez jakýchkoli ověřených údajů o finančních a majetkových poměrech žalovaného nemohla žalobkyně učinit spolehlivý závěr, že mu po úhradě běžných výdajů a existujících závazků zůstanou prostředky postačující ke splnění této platební povinnosti.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Za popsaného stavu žalobkyně úvěr poskytla, aniž měla pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného jakýkoli skutkový podklad. Neprokázala, že před poskytnutím úvěru odstranila důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jednorázově splnit závazek 26 500 Kč. Soud proto smlouvu posoudil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.14. Neplatnost smlouvy nemá za následek, že by žalovaný nemusel vrátit poskytnutou jistinu. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný převzetí 20 000 Kč nezpochybnil. Ke svým aktuálním poměrům nic neuvedl, žádné důkazy v tomto směru nenavrhl a z obsahu spisu nevyplývají okolnosti odůvodňující stanovení delší doby k vrácení jistiny. Soud proto žalovanému uložil vrátit jistinu do tří dnů od právní moci rozsudku. Tato doba představuje určení splatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nikoli pouhou procesní lhůtu k plnění podle § 160 občanského soudního řádu.15. Žalobkyni pro neplatnost smlouvy nenáleží sjednaný poplatek 6 500 Kč, smluvní pokuta ani náklady za upomínky sjednané ve všeobecných obchodních podmínkách. Tyto nároky jsou odvozeny od neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru.16. Žalobkyni nelze přiznat ani zákonný úrok z prodlení požadovaný od 6. 6. 2025. Při neplatnosti smlouvy se splatnost poskytnuté jistiny neřídí původně sjednaným datem 5. 6. 2025, ale zvláštním režimem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Právo na úrok z prodlení vznikne až tehdy, dostane-li se žalovaný do prodlení s vrácením jistiny ve stanovené době přiměřené jeho možnostem. To se v projednávané věci dosud nestalo.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně uplatnila jistinu a poplatek v souhrnné výši 26 500 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 000 Kč, smluvní pokutu 6 280 Kč a zákonný úrok z prodlení. Úrok z prodlení uplatněný z částky 26 500 Kč ve výši 12 % ročně od 6. 6. 2025 do vyhlášení rozsudku dne 14. 7. 2026 činí za 404 dnů 3 519,78 Kč. Celková hodnota uplatněného peněžitého nároku tak ke dni vyhlášení rozsudku činila 38 299,78 Kč.18. Žalobkyně měla úspěch co do částky 20 000 Kč, tedy přibližně v rozsahu 52,22 %, zatímco její neúspěch činil přibližně 47,78 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně tak představuje přibližně 4,44 %. Vzhledem k téměř vyrovnanému procesnímu úspěchu účastníků soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.