12 C 4/2026-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 4. 9. 2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 48 808,87 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 6. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“), na jejímž základě jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr 45 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 9. 5. 2025. Žalovaná částka představuje jistinu 45 000 Kč a smluvní úrok. Žalobkyně požadovala také zákonný úrok z prodlení od 10. 5. 2025. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila a k žalobě se nevyjádřila.2. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 24. 2. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.3. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 6. 6. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla peněžní prostředky 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit ve 12měsíčních splátkách, výše splátky činila 6 390,20 Kč s roční úrokovou sazbou 112 %, přičemž celkem se tak zavázala vrátit 76 682,40 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z výpisu z účtu , právnická osoba, . o odchozí platbě 45 000 Kč na účet č. , č. účtu, ). Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou na žalobkyni, tato skutečnost byla žalované písemně oznámena a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, z Dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, ze seznamu pohledávek, z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 19. 6. 2025 a z podacího lístku z téhož dne).4. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).5. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru má být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Právní předchůdkyně žalobkyně v tomto případě neprokázala, že by jakkoli zjišťovala, jaká je celková finanční situace žalované, tj. nezkoumala ani její příjmy, ani její výdaje a nesplnila tak shora uvedenou zákonnou povinnost.12. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 45 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku z uvedené částky ode dne 25. 6. 2025 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Splatnost soud určil podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku podle oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy odeslané dne 19. 6. 2025. V souladu s domněnkou doby dojití podle § 573 občanského zákoníku byla výzva žalované doručena dne 24. 6. 2025, následující den tak byla žalovaná v prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl pro nedůvodnost.13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 353 Kč. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 953 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby po 700 Kč podle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokátky (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).