Okresní soud v Příbrami 16 C 112/2026-33 – Bezdůvodné obohacení

Žalobce podal k soudu žalobu na zaplacení částky 13 046 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho předchůdkyní, společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru na částku 9 000 Kč, který měl žalovaný do 21. 12. 2024 splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 889,86 Kč a úroky ve výši 266,30 Kč, což však neučinil a žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud rozhodl nejprve elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen a za podmínek stanovených § 115 a) o.s.ř. byl veřejně vyhlášen toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o úvěru, výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobce, zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, výpisu z jeho účtů za srpen 2024, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . smlouvu o úvěru na částku 9 000 Kč, která mu byla připsána na jeho účet. Dluh měl být uhrazen do 30 dnů spolu s úroky ve výši 266,30 Kč (36% ročně) a poplatkem ve výši 1889,86 Kč, při nezaplacení dluhu včas se poplatek zvýšil na 3 779,70 Kč. Podle údajů poskytnutých žalovaným byl tento v době uzavření smlouvy zaměstnán s příjmem 27 000 Kč a výdaji ve výši 8 900 Kč měsíčně. Z výpisu z jeho účtu plyne, že k 26. 8. 2024 měl na běžném účtu zůstatek ve výši 6 177,94 Kč a k 31. 8. 2024 na spořícím účtu nulový zůstatek. Pohledávka za žalovaným byla žalobci smluvně postoupena, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn a byl také vyzván k zaplacení dlužné částky ještě před podáním žaloby. Dle skutkových tvrzení uvedených v žalobě byla před poskytnutím úvěru zkoumána bonita žalovaného, kdy došlo k lustraci ve veřejně dostupných databázích , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , nicméně žádné důkazy k těmto tvrzením doloženy nebyly, žalobce sdělil, že pokud by soud jeho nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 téhož zákona, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci vyhověl soud žalobě toliko co do částky 9 000 Kč, tedy do výše poskytnuté jistiny, když z listinných důkazů vyplývá, že tato byla v den uzavření smlouvy připsána na účet žalovaného, který je povinen ji vrátit v důsledku neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), kdy žalobce neprokázal, že před poskytnutím úvěru byla zkoumána schopnost žalovaného úvěr splatit. Výši jeho příjmů ani výdajů neověřil, spokojilo se s výpisy z účtů, kde je zobrazen jen zůstatek v minimálním výši, což však bonitu žalovaného neprokazuje. Při neplatnosti smlouvy jsou její účastníci povinni vrátit si poskytnuté plnění, což je v daném případě žalovanému vyplacená jistina, ohledně níž byla žaloba podána důvodně, ve zbývajícím rozsahu byla ze shora uvedených důvodů zamítnuta.7. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud více úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů ve výši 920 Kč, když při plném úspěchu by náhrada nákladů činila 2 300 Kč a to za 3 úkony právní služby po 400 Kč podle § 14 b) odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč, 40 % pak představuje přiznanou částku. Soud přitom vycházel z toho, že žalobce byl úspěšný v téměř 70 % a neúspěšný v 30 %, takže mu po odečtení míry úspěchu a neúspěchu vznikl nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 40 %.