Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 8. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 13 626 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 13 626 Kč od 22. 1. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 2. 10. 2025 mezi žalovaným a žalobkyní. Podle uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr s příslušenstvím včetně poplatku ve výši 8 400 Kč, přičemž úvěr byl splatný ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne 21. 1. 2026. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 12 052 Kč. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru prověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, vyžádal si informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech žalovaného. Žalobkyně v rámci žalované částky žádala, aby jí soud přiznal úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 500 Kč a smluvní pokutu vyčíslenou na výši 1 778 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného k zaplacení písemně vyzvala.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 31. 8. 2026 v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání bez omluvy nedostavil, a též v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž zástupkyně žalobkyně se z jednání řádně omluvila.3. Na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými a sdělením , právnická osoba, . ze dne 22. 7. 2026, na základě kterých uzavřel, že bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí částky 14 000 Kč jako jistiny úvěru s tím, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 12 052 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru - označené jako smlouva o zápůjčce - ze dne 2. 10. 2025, dodatku č. 1 ke této smlouvě ze dne 6. 11. 2025, dohody o uznání závazku ze dne 2. 10. 2025 a sdělení , právnická osoba, . ze dne 22. 7. 2026). Žalovaný byl k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínán (zjištěno z upomínek ze dne 5. 11. 2025, 23. 11. 2025 a 24. 12. 2025, předžalobní výzvy ze dne 1. 4. 2026 včetně podacího lístku ze dne 2. 4. 2026). Žalobkyní nebyla předložena žádná transakční historie ani přehled plateb/úhrad žalovaného, proto soud vyšel toliko z tvrzení žalobkyně ohledně úhrady částky 12 052 Kč. Žádné listiny prokazující to, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, nebyly předloženy.4. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.5. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že žalobkyně přenechala žalovanému částku ve výši 14 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). Bez prověření úvěruschopnosti žalovaného neměla být smlouva vůbec uzavírána.12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno.13. Údaje o příjmech a výdajích žalovaného však nebyly doloženy žádnými listinami (výplatní páskou, pracovní smlouvou, výpisy z účtu apod.). Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 31. 8. 2026, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy. Toto poučení však nebylo možné poskytnout pro omluvu žalobkyně z jednání.14. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou dosud nevrácenou jistinu, která činí 1 948 Kč (14 000 Kč – 12 052 Kč, které žalovaný uhradil, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny.15. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu ihned po výzvě věřitele, nese v plném rozsahu spotřebitel. Pokud spotřebitel břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo a není v jeho možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu, neunese (mimo jiné třeba i proto, že je v řízení pasivní, nedostavuje se k jednání a nemůže být tedy soudem v souladu s § 118a o. s. ř. poučen) pak lze vycházet ze stavu, že v možnostech a schopnostech spotřebitele bylo vrátit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Nároky na úroky z prodlení se poté odvíjí od výzvy věřitele (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2024, č. j. 23 Co 278/2023 - 91).16. V daném případě byl žalovaný v řízení po celou dobu pasivní, nereagoval na žalobu ani se nedostavil k jednání, neunesl břemeno tvrzení o tom, že v jeho možnostech nebylo vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně. Za výzvu k uhrazení zbylé části dlužných jistin je proto třeba považovat až předžalobní výzvu ze dne 1. 4. 2026 (odesláno prostřednictvím provozovatele poštovních služeb dne 2. 4. 2026), u níž se má za to, že bylo ve smyslu § 573 o. z. doručena žalovanému. Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván, aby zaplatil ve lhůtě do tří dnů. Tím, že ze strany žalovaného nebylo plněno ve stanovené lhůtě, dostal se dnem následujícím po uplynutí této lhůty, tedy dne 12. 4. 2026 do prodlení se zaplacením dlužných jistin. Z tohoto důvodu má žalobkyně nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 12. 4. 2026 do zaplacení, a to z dlužné jistiny 1 948 Kč.17. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že je po právu nárok žalobkyně na úhradu částky ve výši 1 948 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 4. 2026 do zaplacení, ostatní žalobou požadované nároky nebyly shledány po právu.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější, žádné náklady řízení mu však nevznikly.