Okresní soud v Příbrami 20 C 56/2026-24 – Smlouva o úvěru

Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 4. 2026 domáhala po žalované zaplacení 50 783, 48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi ní a žalovanou dne 30. 3. 2025 (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě které žalobkyně poskytla bezhotovostně žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok 13,80 % ročně, a to v pravidelných splátkách po 769 Kč měsíčně, přičemž první splátka byla splatná 24. 4. 2025. Žalovaná se dostala opakovaně do prodlení s placením splátek, což vedlo k zesplatnění veškerých pohledávek ze Smlouvy o úvěru. Ke dni podání žaloby se pohledávka skládala z jistiny 48 483,48 Kč, poplatků ve výši 2 300 Kč za pojištění a zaslání upomínky, na které má žalobkyně dle smlouvy a sazebníku nárok, kapitalizovaného úroku ve výši 2 779,04 Kč vzniklý sazbou 8,05 % ročně z dlužné jistiny za období od 23. 8. 2025 do 24. 3. 2026, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 446,70 Kč za období od 24. 7. 2025 do 24. 3. 2026, úroku 8,05 % ročně z částky 48 483,48 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 783,48 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dopisem z 13. 4. 2026.2. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitým způsobem posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Ověřila, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení schopnosti splácet závazky, neměla omezení nakládání s majetkem. Provedla kontrolu informací v systému CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), ve kterém zjistila, že žalovaná se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopná své závazky splácet. Provedla lustraci v systému SOLUS, ve kterém žalovaná neměla ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Výše úvěru byla vyhodnocena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované.3. Žalovaná se k návrhu nevyjádřila.4. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl bez nařízení jednání.5. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně dne 29. 8. 2017 požádala žalovanou o zřízení služby elektronického bankovnictví (zjištěno ze Žádosti o služby). Žalobkyně uzavřela 30. 3. 2025 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , jejíž součástí byly i Obchodní podmínky (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru, Žádosti o úvěr a Záznamu o podpisu klienta). Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala peníze vrátit a zaplatit úrok 13,80 % ročně společně s poplatky za služby, a to v měsíčních splátkách po 769 Kč splatných vždy 24. dne v měsíci. Poslední splátka měla být ve výši 675,76 Kč. Smluvní strany dále ujednaly poplatek za upomínku 300 Kč a poplatek za výzvu k uhrazení dluhu 500 Kč. Dále ujednaly, že pokud žalovaná nesplní řádně a včas své závazky, bude jí účtován zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády, že žalobkyně je oprávněna v případě prodlení žalované zasílat upomínky a následně výzvy a žalovaná je povinna zaplatit poplatky, ve kterých jsou obsaženy účelně vynaložené náklady spojené se zasíláním upomínek a výzev. Bylo též ujednáno, že žalobkyně může celý úvěr zesplatnit, zejména při prodlení se splácením peněžitých částek. (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru a Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru). K zesplatnění dojde dnem uvedeným v oznámení (zjištěno z Obchodních podmínek). Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovanou deklarovaný příjem činil 30 000 Kč. Na základě transakcí z bankovního účtu žalované žalobkyně vycházela z mediánu příjmů žalované za měsíce červenec až listopad 2024 (a to dle příjmů příchozích na bankovní účet žalované – zjištěno z výpisů z účtů – soubory nazvané „vypis bu - prijate platby“, „vypis bu - prijate platby2“, „vypis bu – vsechny transakce“, „vypis bu – vsechny transakce2“) ve výši 31 881 Kč. U výdajů žalobkyně vycházela z částky 21 493,55 Kč měsíčně. Zohlednila pravidelné i nepravidelné příjmy a výdaje. Do výdajů zahrnula životní náklady i náklady na úvěry. Promítla do nich výši měsíčních splátek a 5 % z úvěrového rámce u nesplátkových služeb. Byla zhodnocena platební kapacita ve výši 8 506,45 Kč měsíčně, která dle žalobkyně byla dostatečná na splátku 769 Kč měsíčně. Rizikovost žalované byla vyhodnocena žalobkyní jako velmi nízká. Žalobkyně vycházela z bankovních výpisů a výpisu CRIF a CBCB. Dle těchto výpisů měla žalovaná další závazky, avšak vše řádně hrazené a žádné splátky po splatnosti, přičemž souhrnná výše splátek měsíčně připouštěla další splátku ve výši 769 Kč měsíčně. (to vše zjištěno z dokumentu „, adresa, “ a z Výpisu CRIF a z Výpisu CBCB). Žalobkyně dne 30. 3. 2025 poskytla žalované 50 000 Kč (zjištěno z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za období 30. 3. 2025 až 31. 3. 2025 a z Výpisu z účtu č. , č. účtu, za období od 1. 3. 2025 do 31. 3. 2025). Žalovaná nezaplatila splátku splatnou 24. 7. 2025 (zjištěno z Transakční historie úvěru). Žalobkyně dopisem informovala žalovanou, že nezaplatila splátku a k 1. 9. 2025 tak byla v prodlení částka 1 571,78 Kč, skládající se z splátky včetně úroků, úroků z prodlení a poplatku 300 Kč za upomínku (zjištěno z 1. upomínky). Žalobkyně následně dalšími dopisy informovala žalovanou o prodlení s pravidelnými splátkami úvěru a vždy i o aktuální výši dlužné částky (zjištěno z Výzvy k zaplacení dluhu a z Opakované výzvy k zaplacení dluhu). Dopisem ze dne 3. 11. 2025, odeslaným téhož dne, byla žalovaná informována o tom, že pokud dlužnou částku nezaplatí do 3. 12. 2025, bude celý úvěr zesplatněn (zjištěno z Poslední výzvy k zaplacení dluhu, včetně dodejky). Dopisem z 26. 2. 2026, odeslaným téhož dne, žalobkyně informovala žalovanou, že k 24. 2. 2026 došlo k zesplatnění celého úvěru v důsledku neplacení, žalovaná byla vyzvána k zaplacení celého dluhu do 5. 3. 2026. (zjištěno z Oznámení o zesplatnění dluhu a z dokumentu „Detailní informace k zásilkám“). Dopisem ze dne 13. 4. 2026, odeslaným dne 16. 4. 2026, zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru v celkové výši 54 331,44 Kč (zjištěno z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 13. 4. 2026, včetně plné moci a dodejky). Žalovaná však i přes výzvy na svůj dluh již nic neuhradila.6. Soud posoudil věc dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále „občanský zákoník“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).13. Z této právní úpravy plyne, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024, a ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025). V opačném případě je smlouva absolutně neplatná. (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; srov. též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK, C-679/18, bod 20).14. Poskytovatel úvěru musí před jeho poskytnutím s odbornou péčí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a zda je skutečně schopen úvěr splácet. I pokud má žadatel povinnost uvést pravdivé údaje, poskytovatel nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, důkladně posoudit a objektivně podložit. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20. 9. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, nebo ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024).15. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně žalované na základě smlouvy o úvěru poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet. Žalovaná však porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru a dostala se s úhradou dluhu do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna.16. Soud se zabýval tím, zda je samotná smlouva o úvěru platná, tedy zda došlo před jejím uzavřením k dostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. Žalobkyně ověřila, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení její schopnosti splácet závazky, neměla omezení nakládání s majetkem. Dále provedla kontrolu informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), přes který zjistila, že žalovaná se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byla schopná své závazky splácet. Provedla též kontrolu přes systém SOLUS, ve kterém žalovaná neměla ke dni podání žádosti o úvěr evidované žádné aktuální závazky po splatnosti. Výše úvěru byla vyhodnocena na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalované. V projednávané věci byl sjednán úvěr 50 000 Kč, který měl být splácen po dobu 120 měsíců splátkou 769 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela z výše příjmů a výdajů, které zjistila z výpisů z účtů, které soudu předložila. U příjmů vycházela z mediánu příchozích částek za období červenec až listopad 2024. Takto vypočtený příjem činil 31 881 Kč. Žalobkyně pečlivým způsobem ověřila i výdaje žalované. Opět vycházela z výpisů z účtů. Zohlednila i úvěry, které žalovaná sjednala v rozmezí 4 měsíců před podáním žádosti. Zohlednila nejen souhrnnou půjčenou částku, ale i splátky, které měla žalovaná měsíčně platit a tyto splátky započetla do výsledných měsíčních výdajů, které porovnala se zjištěnými příjmy. Soud se přitom ztotožňuje s názorem žalobkyně, že rozdíl, který měl žalované zůstat byl dostatečně velký pro závěr, že žalobkyně měla být schopna splácet 769 Kč měsíčně. Z toho plyne, že žalobkyně nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná nebude schopna úvěr splácet. Smlouva je proto platná.17. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 50 783, 48 Kč (představující neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 48 483,48 Kč, a poplatky ve výši 2 300 Kč za pojištění a zaslání upomínky) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 779,04 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 446,70 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 48 483,48 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 783,48 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení. Soud přiznal žalobkyni i smluvní úroky, neboť ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že poskytnutý a nesplacený úvěr podléhá úročení sjednanou úrokovou sazbou ve výši 13,80 % ročně, a žalovaná se zavázala tyto úroky hradit spolu se splátkami jistiny a příslušenstvím. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost úvěr řádně splácet, je povinna hradit žalobkyni i sjednané smluvní úroky až do úplného splacení dluhu. Tyto úroky přitom soud považuje za zcela přiměřené a souladné s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Krajského soudu v Praze, a tedy za platně sjednané. Současně soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když se žalovaná dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.18. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 15 063,70 Kč. Účelně vynaložené náklady tohoto řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 032 Kč, dále z náhrady odměny zástupce, kterým je advokát, za 3 úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby], po 3 140 Kč za jeden úkon právní služby [§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], tj. celkem 9 420 Kč. Vedle odměny žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů zástupce za tyto tři úkony právní služby ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 1 350 Kč [§ 13 odst. 4 advokátního tarifu]. Jelikož zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, patří k nákladům též částka odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty ve výši 21 % vypočtená z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů, tedy z částky 10 700 Kč, ve výši 2 261,70 Kč [§ 14a odst. 1 advokátního tarifu]. Celkem tak náklady řízení činí částku 15 063,70 Kč.19. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní.