19 C 48/2020-73 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Žalobce se ve svém návrhu domáhal zaplacení částky [částka] s přísl., když s žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. K vyplacení úvěru došlo dne [datum]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši 109,41% splácet v 18 měsíčních splátkách po [částka]. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z dokladů o příjmech, prohlášení, apod. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila, ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Podle 6.1 smlouvy vzniklo žalobci právo na částku [částka] před zesplatněním a dále na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši [částka]. Protože žalovaná dluh neplatila, došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru a to k [datum]. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, zaplatí smluvní pokutu 0,1% z dlužné jistiny, v daném případě [částka]. 2. Žalovaná přes řádné doručení se k návrhu nevyjádřila, k jednání se nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti a v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů a to zejména z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru má soud skutkově za prokázané, že mezi účastníky došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Tato se zavázala vrátit celkem zpět [částka] a to v měsíčních splátkách. Účastníci sjednali úrokovou sazbu 109,41%. Mezi účastníky potom byly dohodnuty důsledky nesplácení úvěru a to v bodě 6. smlouvy, zejména týkající se nákladů a smluvních pokut. Každá strana smlouvy je ze strany žalované podepsána, částka, která jí byla zapůjčena a způsob, jak se strany dohodly o vrácení, je zcela zřetelný. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti potom byly ze strany žalobce předloženy karta klienta, formulář hodnocení, ověření v různých registrech a další důkazy jako výplatní páska, apod. vztahující se k posouzení úvěruschopnosti. Žalobce potom předložil písemné oznámení o schválení úvěru a výpis prokazující, že z účtu žalobce došlo k vyplacení dohodnuté částky. Žalovaná potom byla vyzývána k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, bylo jí oznámeno zesplatnění úvěru a byla vyzvána k zaplacení. Žalované potom byla zaslána předžalobní výzva. Žalobce dále předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, dle kterého dohodnutý úvěr je přiměřený. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce řádně hodnotil úvěruschopnost žalované, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, že peníze byly žalované poskytnuty, tato se dostala do prodlení, když splátky nesplácela. Z tohoto důvodu byl úvěr zesplatněn. Mezi účastníky potom došlo i k dohodě ohledně výše úroků a smluvní pokutě. Z úřední povinnosti přistoupil soud nejdříve k výši sjednaných úroků z hlediska dobrých mravů, neboť dle ustálené judikatury je úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za přiměřenou se úroková sazba považuje tehdy, pokud -3- přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem na spotřebu se splatností nad 1 rok a do 5 let činila dle statistiky ČNB v době uzavření smlouvy 8,29%. Sjednaná úroková sazba mezi účastníky tuto sazbu mnohonásobně převyšuje, stejně tak i požadovaná úroková sazba 76,24%, je tak v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je pak v této části ujednání o výši úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. Protože soud smlouvu o úvěru v části týkající se určení výše úrokové sazby vyhodnotil jako neplatnou, sám potom podle § 1802 o.z. s přihlédnutím k § 1792 o.z. určil úrokovou sazbu, když má dlužník platit úroky obvyklé v místě svého bydliště nebo sídla v době uzavření smlouvy. Vzhledem k tomu, že úvěr byl poskytnut nebankovní institucí s vyšší mírou rizika, určil soud úrok ve výši trojnásobku obvyklé úrokové sazby, která v době uzavření smlouvy o úvěru činila 8,29%, tedy ve výši 24,87%. 5. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že žalované byl úvěr poskytnut, tato neplnila dlužné částky, byl proto zesplatněn, přičemž žalovaná proti žalobě nevznesla ani žádné námitky, má soud za to, že žaloba je podána po právu a uložil proto žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku [částka] spolu se zákonným úrokem tak, jak je žalováno, tak jak bylo placeno a tak jak není rozporováno. Dále částku [částka] na smluvní pokutě tak, jak bylo mezi účastníky dohodnuto a spolu s úrokem ve výši 24,87% z částky tak, jak se jistina ponižovala, když žalovaná platila a to vše v zákonné lhůtě 3 dnů podle ust. § 160 o.s.ř. 6. Pokud se žalobce domáhal zaplacení dalších úroků ve výši 51,3% ročně, opět z jednotlivých částek a to až do zaplacení částky [částka], návrh v tomto rozsahu, vzhledem ke shora uvedené neplatnosti, zamítl. 7. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a uložil žalované povinnost hradit náklady řízení, když náklady řízení činí za soudní poplatek z návrhu [částka], 3 úkony právní služby podle ust. § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb. po [částka], 3x rež. paušál po [částka], jeden úkon právní služby podle ust. § 7 vyhlášky a to účast při jednání za [částka], 1x rež. paušál, cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši [částka], 4 půlhodiny ztráty času po [částka], 21% DPH, celkem [částka]. I náklady řízení soud uložil žalované zaplatit v zákonné lhůtě 3 dní podle ust. § 160 o.s.ř. s tím, že ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení uložil zaplatit k rukám žalobce. Odůvodnění rozsudku potom bylo vypracováno v jeho zkrácené verzi podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř., neboť proti rozsudku není odvolání přípustné.