5 C 167/2022-22 — Okresní soud v Pelhřimově

1. Dne [datum] podal žalobce u soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč s úrokem ve výši 1 528,23 Kč, s 25,26% úrokem ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 499,13 Kč, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. V návrhu uvedl, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec], která s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] na základě které byl právním předchůdcem žalobce poskytnut žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i úrok ve výši 1 200 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 200 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, zavázal se půjčenou částku včetně poplatků uhradit v 60 týdenních splátkách po 180 Kč počínaje dnem [datum], když poslední splátka byla stanovena na [datum]. Za dobu trvání smluvního vztahu uhradil žalovaný pouze částku 1 800 Kč, z níž částka 1 200 Kč byla použita na zaplacení úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, částka 200 Kč na částečnou úhradu poplatku za administrativní činnost a částka 400 Kč na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso. Nejpozději měl žalovaný celkovou částku zaplatit [datum], od následujícího dne je v prodlení s neuhrazenými splátkami a úročí se úrokem 25,26%. Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek z [datum], žalovaný žalobci dluží částku 9 000 Kč, sestávající se z jistiny 6 000 Kč, části poplatku za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, části poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 000 Kč, dále kapitalizovaný úrok 1 528,23 Kč (vypočten při sazbě 25,26% z jistiny za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaný úrok z prodlení 499,13 Kč (vypočten při sazbě 8,25% ročně z jistiny za dobu od [datum] do [datum]). Od [datum] běží úroky ve shora uvedené výši a úroky z prodlení v zákonné výši, vše až do zaplacení. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, protože se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému, k nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ve věci se nevyjádřil. 2. Z listin předložených soudu žalobcem soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena v návrhu uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta hotovostní částka ve výši 6 000 Kč za podmínek ve formě sjednaných úroků, poplatků a splátek, jak žalobce v návrhu uvádí. Žalobce v návrhu přímo neuvádí, jaké konkrétní úroky byly v rámci smlouvy sjednány, uvádí, jaké úroky požaduje, ze smlouvy však vyplývá, že se jedná o požadované úroky v nižší úrokové sazbě, než která byla ve smlouvě sjednána. Ze smlouvy vyplývá, že se jednalo o sjednaný úrok ve výši 32,15% ročně, požadován je návrhem však pouze úrok 25,26% ročně. Důvod v návrhu žalobce neuvádí. Dále ze smlouvy vyplývá závazek žalovaného zaplatit žalobci v rámci sjednaných splátek i částky v návrhu uvedené, kromě uvedeného úroku se jedná o administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výších v návrhu uvedených. Součástí smlouvy jsou příslušné smluvní podmínky, z nichž vyplývají i další sjednané povinnosti ze strany žalovaného, zejména se jedná o povinnost hradit smluvní pokutu v rozsahu 0,1% denně z částky, ohledně níž by byl žalovaný v prodlení, hradit žalobci v rámci doručování písemných upomínek při jeho prodlení 400 Kč za jednu upomínku a 1 000 Kč za osobní upozornění. 3. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, jedná se o úvěrovou smlouvu dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále pouze o.z.). 4. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým 3 5 C 167/2022 mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 5. V daném případě došlo při uzavírání smlouvy k ujednání, které se týká povinností žalovaného zaplatit žalobci s úvěrovou částkou i další částky, které byly ve smlouvě specifikovány jako úroky, administrativní poplatek a odměna za hotovostní inkaso. Byť žalobce v rámci svého nároku nepožaduje na žalovaném zaplacení úroků ve výši, která byla ve smlouvě sjednána, musí soud platnost smlouvy hodnotit dle jejího obsahu, tedy ve vztahu k úrokům dle výše úroků, které byly ve smlouvě sjednány. Ve smlouvě byl sjednán roční úrok ve výši 32,15%, návrhem je požadován pouze ve výši 25,26% ročně. Je zcela evidentní, že ve smlouvě byly sjednány úroky ve velmi vysoké výši a soud tedy automaticky přistoupil k jejich přezkumu z hlediska posouzení platnosti tohoto smluvního ujednání. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru s ohledem na určitou vyšší míru rizika tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně. V tomto případě dle zjištění soudu činila dle statistiky [obec] národní banky průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami v domácí měně domácnostem pro spotřebu s fixací sazby na dobu jednoho až pěti let v době uzavření úvěrové smlouvy sazbu 8,42% ročně. Sjednané úrokové sazby ve smlouvě trojnásobek těchto obvyklých úroků značně přesahují, a tedy v této části se jedná o mezi účastníky sjednané neplatné ujednání o výši úroků. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobce, pravděpodobně v důsledku jeho vědomosti o této nepřiměřené výši, požaduje v návrhu úroky nižší, a to právě ve výši trojnásobku obvyklé sazby. Pokud se nyní takto rozhodl vůči žalovanému postupovat, nijak tuto výši úroků v nižší rovině nezohledňuje do doby minulé, stále vychází z toho, že pokud žalovaný nějakou částečnou platbu v minulosti provedl, započetl jí na částku uvedenou v návrhu jako výše úroků po dobu předpokládaného řádného plnění smlouvy a takové úroky byly ve smlouvě stanoveny z úrokové sazby uvedené ve smlouvě. Pokud se jedná o smluvní pokutu, ta sama o sobě není svou výší v rozporu s ustálenou judikaturou. To však nemění nic na tom, že v celkovém souhrnu jsou úvěrové smlouvy zjevně nevyvážené. Právní předchůdce žalobce si do předtištěného formuláře smluv o spotřebitelských úvěrech zakotvil administrativní poplatek, který představuje 20% z výše úvěrové jistiny. Administrativa by však u tohoto typu smluv neměla být s ohledem na charakter smlouvy nákladná, s ohledem na předtištěnost smluv a jednoduchost a rychlost vyplnění smluv by měla být jednoduchá, rychlá a z hlediska evidence z větší části elektronická. Je tedy zřejmá neúměrnost administrativního poplatku, a to i při srovnání s bankami, u nichž je, jak je obecně známo, mnohem nižší, pohybující se v jednotkách procent výše úvěru. Je zřejmé, že se jedná pouze o skryté a tedy nepřípustné navýšení dohodnutého úroku za účelem navýšení zisku věřitele. Obdobně je nutno nahlížet i na poplatek za hotovostní inkaso splátek, který je v každé z uvedených smluv dokonce v mnohem vyšší výši, než předchozí uvedený poplatek za administrativní činnost, a to ve výši 40% výše jistiny. Při současné preferenci bezhotovostního styku, čemuž odpovídá, že prakticky každá fyzická osoba má zřízený účet u některé z bank a v případě žalovaného to s ohledem na jeho pracovní poměr vyplývající z žádosti o spotřebitelský úvěr nemohlo být jinak, není dán pro takový postup logický důvod, zejména z uvedeného hlediska ale i z hlediska četnosti prováděných výběrů v týdenních intervalech, ačkoliv obecně pravidelné příjmy ve formě mzdy apod. jsou prováděny měsíčně. Týdenní intervaly výrazně navyšují hotovostní náklady. Je tedy zřejmé, že žalovaný se vlastně v rámci smlouvy zavázal nejen k vrácení základní úvěrové částky a úroků, ale též k zaplacení dalších žalobcem požadovaných poplatků, které ve svém součtu s úroky 4 5 C 167/2022 představují zaplacení vlastně dalších 80% výše úvěrové jistiny. I když tedy z úvěru 6 000 Kč žalovaný již fakticky zaplatil 1 800 Kč, stále žalobci dle jeho názoru dluží 6 000 Kč na úvěrové jistině a části poplatků ve výši 3 000 Kč. Z toho je zcela zřejmá nevyváženost a nepoměr podmínek smluv, která zakládá nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem